Zkouška z Evropanství
Proč je česká společnost k válce na Balkáně lhostejná
„V konfliktu, jako je tento, existují pouze dvě možnosti,“ řekl v rozhovoru pro první červnové číslo Newsweeku o Vanceově-Owenově plánu José-Mária Mendiluce (42), Vysoký komisař OSN pro uprchlíky v bývalé Jugoslávii. „Buď necháte události jít svou vlastní cestou, ať se vyvinou jako kterýkoli jiný konflikt v historii, tedy nechť silnější zvítězí. To je logika války. Druhou možností je tuto logiku války prolomit. Ovšem 13 měsíců násilné a dobyvačné politiky nezvrátí sám o sobě žádný plán. Buď jste rozhodnuti zastavit válku všemi mezinárodními prostředky, včetně možného užití síly, nebo nejste připraveni to udělat.“ Z týmu Mendiluceho bylo na území bývalé Jugoslávie pět lidí zabito a pětadvacet zraněno.Jsou otázky, ve kterých se občan musí spolehnout, že odpověď a východisko za něj v zastoupení nalezne stát. Otázka války a míru je jednou z nich. Zda prosadit mír silou, nebo nečinně přihlížet masovému násilí, to nemůže podle své libovůle rozhodnout jednotlivý občan. To je věc státu, instituce, jejímž prostřednictvím vstupují lidé do činnosti takových mezinárodních organizací, jako je například OSN.
Ticho, které nutí k otázkám
V málokteré oblasti české politiky se vůle k pojmenování problému a k jeho řešení rozpadla tak rychle, jako v případě postoje ČR vůči Bosně. I zdrženlivý výrok hlavy státu, žádající „razantnější postup mezinárodního společenství“, vyvolal doma…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
