Komentář•17. 5. 1993•8 minut

Nesnesitelná tíha dějin

Žádná skutečně demokratická politická strana v České republice si dnes nemůže dovolit veřejně hlásat nutnost udělat za minulostí tlustou čáru. Přitom však zjevně všem z různých důvodů vyhovuje, je-li minulost držena pod příklopem relativního zapomnění. Problém zpětné spravedlnosti je vytěsňován do rétorických rituálů a tím přenášen z konkrétní polohy do roviny symbolické. Podobná situace u nás byla i po druhé světové válce.Postkomunistické rekonstrukce minulosti východní Evropy jako by skutečně z oka vypadly poválečným mýtům o fašismu. Komunismus je líčen jako import ze Sovětského svazu, jemuž nebohé národy vlastně padly za oběť, a proto vlastně ani nepatří do národní historie. Tu naopak tvoří hrdinný odboj proti socialismu a jeho slavné národní svržení. Každý vpád za tuto historicky vyargumentovanou fasádu je pochopitelně vnímán jako akt agrese.

Všichni proti všem

Denacifikace ve všech zemích - včetně Německa - byla prakticky ukončena v roce 1948 rozsáhlými amnestiemi, které podporovali i sami spojenci. Většina tvrdých trestů byla vykonána v prvních měsících po osvobození - respektive porážce - v rámci lidové spravedlnosti, dřív než byly zákonem zřízeny řádné retribuční soudy.Všechny přirozené pokusy o nastolení zpětné spravedlnosti po pádu bezprávného režimu nastolují zle řešitelné problémy. Jak mají být trestány (odškodněny) milióny lidí za věci učiněné vládami a legalizované zákony? Mají být trestáni lidé (a odškodněny…