Čekání na referendum

Rozpor mezi potřebami republik a ambicemi centra se projevuje v konfliktu mezi prezidentem SSSR M.Gorbačovem a předsedou NS RSFSR B.Jelcinem. Zatímco Jelcin, ač sám donedávna pracovník aparátu, se díky osobním vlastnostem a souhře okolností dokázal stát ztělesněním demokratických tužeb, Gorbačov se vrátil zpět k byrokratické moci, reprezentované stranickým aparátem, KGB, vojenskoprůmyslovým komplexem a neostalinistickými „poputčiky“. Navíc zbraně, kterými oba protivníci zápasí, mají daleko k rovnocennosti. Jestliže se Jelcin z úst šéfa sovětské TV Kravčenka dozví, že jeho žádosti o vystoupení na 1.programu TV nemůže být vyhověno, a je tedy nucen promluvit k veřejnosti prostřednictvím rádia Rossija, pronásledovaného a okleštěného ve svých možnostech, pak Gorbačovovo vystoupení mohou sledovat stovky miliónů diváků v SSSR i v zahraničí.

Jelcin se vyslovil proti přežívání unitární moci. Každý hlas proti zachování svazu bude pro sovětskou vládu varovným signálem, že její politika vyžaduje změnu. Naproti tomu Gorbačov se při varování před následky neúspěchu referenda dovolával autority knížete Jaroslava Moudrého. Vysloví-li se Jelcin tvrdými slovy o situaci a vyzývá-li k boji proti konzervativním silám, zazní o několik hodin později tvrdá kritika jeho „výzvy k válce“. Nikdo si přitom nepovšimne skutečnosti, že ruský, resp. sovětský „newspeak“ dokázal za posledních sedm desetiletí militarizovat všechny oblasti života - vzpomeňme jen „boj za úrodu“, „zápas o lepší zítřky“,…