Jako by to nebyli lidé

Rodiče mentálně postižených dětí považují situaci v ústavní péči stále za kritickou. Nadměrná medikace, nekvalifikovaná péče, nezajištěné vzdělání a výchova, přílišná vzdálenost ústavů od Prahy, neobjasněné úrazy - to je hlavní obsah stížností, kterými se příslušné instituce seriózně zabývaly jen zřídka. Některé dopisy zůstávaly zcela bez odpovědi. Za nejhorší zařízení rodiče označují ústavy sociální péče Zvíkovec a Sulická.

Dne 25.10.1990 se konalo setkání zástupců OF zaměstnanců sociálních zařízení s vedoucí odboru sociálních věcí NVP dr.Jindřiškou Kubíkovou a ředitelem správy sociálních služeb Miroslavem Kaňkou, kteří některé stížnosti označili za neoprávněné. Kritické články v tisku, psané prostřednictvím rodičů, jsou podle nich úmyslně zkreslené a sociální péči diskreditují.

Řádové sestry

Jeden z ústavů sociální péče NVP byl zřízen v budově bývalého barokního zámku v malé vesničce Zvíkovec v okrese Rokycany. Je v něm umístěno padesát mentálně postižených dívek nad věkovou hranicí dvanácti let. Do začátku osmdesátých let jim poskytovaly péči řádové sestry řeholního řádu voršilek.

Jedna ze zdravotních sester: "Řádové sestry byly velice schopné a vzdělané ženy. S dětmi uměly krásně jednat a poskytovaly jim všestrannou péči. Schopnější dívky učily psát, počítat, provozovaly hudební a pracovní terapii. V ústavu sestavily dětský sbor, kde děti nejen zpívaly, ale hrály i na jednoduché rytmické, tzv. Orffovy nástroje. Pořádaly s dětmi…