Pouhý bulvár?

Minulý týden se na pražských nárožích objevil nový poledník nesoucí jméno Špígl. Stojí padesát haléřů a jde na dračku. Z původních čtyřiceti tisíc za několik dní zvýšil náklad na osmdesát. Redakce sídlí ve druhém patře budovy Melantrichu, která je majetkem Pragopressu (dříve tiskárny Mír).

Bulvární tisk různé úrovně existuje všude ve světě, nad tímto faktem nemá cenu se pozastavovat. V případě Špíglu a také některých dalších novin však, zdá se mi, jde o cosi víc než o obvyklou dávku senzačních hloupostí.

Pokusme se, alespoň na příkladu prvních čísel, nastínit způsob, jakým Špígl pracuje s fakty.

V úterý inzeroval palcovým titulkem aféru s byty Mariána Čalfy. Teprve na konci rozvleklého článku se dozvíme, že premiér vyměnil byt tři plus jedna za tři a půl plus jedna. Podtitulek článku oznamuje, že studenti požadují odstoupení premiéra. Špígl se se studenty ztotožnil; řekl bych, že to je docela dobrý způsob, jak studentské hnutí zdiskreditovat. Přispěl k tomu i poslanec Jiří Dientsbier jr., který listu poskytl rozsáhlé interview. Reklama se chytla, můžeme jet dál.

Na druhé stránce se dočteme, že ministr Klaus má být největším podílníkem nové akciovky našich aerolinií. Nepodepsaný novinář o tom musel - ze záhadných důvodů - sbírat informace „mezi runwayí a hangárem“. Zapředl tam rozhovor s nejmenovanou osobou, která mu na závěr řekla, že: „Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Zajímavá novinářská práce.

Středeční číslo přináší článek…