Mlhavá šance pro Kambodžu

„Učiníme vše, abychom zabránili návratu Rudých Khmerů k moci,“ prohlásil James Baker po červencové schůzce s Eduardem Ševardnadze. Americký vztah k Indočíně prošel zásadním obratem a pro Kambodžu zmítanou dvacet let občanskou válkou se dnes rýsuje řešení pod patronací OSN. Co nevidět má být ustavena Nejvyšší národní rada (SNC), v níž se o moc podělí všechny soupeřící strany: šest křesel získá phnompenhská vláda a po dvou křeslech zástupci Rudých Khmerů, bývalého premiéra Son Sanna i prince Sihanuka. Spojené národy budou mít dozor nad resorty obrany, vnitra, zahraniční politiky, financí a informací, navíc poskytnou asi dvacet tisíc vojáků mezinárodních sil, kteří mají tvořit hlavní záruku proklamovaného cíle - dovést zemi ke svobodným volbám. Kompromisní dohoda, dosažená před čtrnácti dny v Jakartě, ještě zdaleka neznamená, že by se protivníci vzdali své ideologie, natož pak konečných cílů. Jaká asi může být představa svobodných voleb a demokracie v dnešní Kambodži, po letech genocidy a vleklých bojů? V zemi, kde za kulatým stolem sedí představitelé neolitického komunismu spolu se svými někdejšími kolegy i protikomunistickou opozicí?

Prakticky všechny soupeřící skupiny měly zájem na pokračování boje, který jim v očích přívrženců i patronů v zahraničí sloužil jako legitimace a mandát. V mírových podmínkách by se totiž zcela veřejně projevila jejich neschopnost jakéhokoliv státotvorného úsilí. Jakartská dohoda byla tedy vnucena zvenčí, především změnou postoje USA…