Federácia pred revoluciou a po nej
Stretnutie so starým priateľom z londýnského exilu, s popredným ruským abstraktným básnikom, ma naladilo retrospektívne, titulky československých novín tendenciu ešte posilnili.

Stretnutie so starým priateľom z londýnského exilu, s popredným ruským abstraktným básnikom, ma naladilo retrospektívne, titulky československých novín tendenciu ešte posilnili. Osud federace alebo Rozvázat ruce - nerozbít stát, tak píšu domáci kolegovia o tajnôstkárskom mocenskom stretnutí zástupcov troch vlád a Hradu, a človeku nedá, aby sa sám seba nespytoval, ktože to cíti, že má zviazané ruky, kto nám hrozí rozbitím štátu, ktorý nám iba nedávno, spolu so stratenou hrdosťou, vybojovali späť študenti (dávno odstavení) spolu s hŕstkou donkichotských disidentov? Federáciu donedávna ešte všetci chceli, ako to, že je teraz ohrozená? A kým a v mene čoho? Nie čerstvučkými politikmi ako je krajan Mečiar, ktorého VPN-ka vyzdvihla z podnikového právnika Nemšovských sklárni na moravskom pomedzí na predsedu vlády republiky - v mene federácie? Alebo novopečený diplomat, predtým komunista Schuster, který v Slovenskej národnej rade nedávno z hodiny na hodinu menil stanoviská, podľa niekoľkých stovák kriklúnov na ulici, a teraz ako veľvyslanec nemá čas pre československé, ale má ho pre extrémistické slovenské krajanské spolky v Kanade?
S akou kvalifikáciou, za aké zásluhy a hlavne s akými inštrukciami vykonávajú svoje funkcie?Na tej istej strane denníka pod titulkom Čas druhé revoluce kritika bolševickej mafie, ktorá v mene falošného sametu ostala vo funkciách a sabotuje a kradne, kde sa dá. Hneď pod tým informácia o novele zákona, ktorá umožňuje komunistovi Štěpánovi…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.



















