Návod na záchranu světa

Alexander Stubb prohrál sázku, a musel proto zaplatit láhev kvalitního šampaňského. V optimistických časech po konci studené války se totiž vsadil s kamarádem, že se z Ruska stane liberální demokracie. Upřímně věřil v „konec dějin“, tedy v nezvratné rozšíření demokracie, svobody, otevřené ekonomiky do všech dvou set zemí světa. Jeho pesimistický přítel měl ale lepší odhad. Nynější finský prezident to přiznává v úvodu své letos vydané knihy The Triangle of Power (Trojúhelník moci), kde popisuje i definitivní tečku za zmařeným snem a za krátce trvající érou optimismu zrozeného koncem studené války.

Tři dny po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022 se Stubb, který tehdy působil na univerzitě ve Florencii, rozhodl napsat esemesku Sergeji Lavrovovi. Jeho číslo měl z doby svého působení ve funkcích finského premiéra a ministra zahraničí stále uložené. „Prosím, prosím, zastav to šílenství. Jsi jediný, kdo ho může zastavit,“ napsal šéfovi ruské diplomacie. „Koho? Zelenského? Bidena?“ odpověděl mu během minuty Lavrov. V další esemeskové výměně jen papouškoval ruskou propagandu a po šesti zprávách Stubb dospěl k závěru, že v konverzaci nemá smysl pokračovat. Válka na Ukrajině ho nakonec přiměla vrátit se z univerzity zpět do politiky: předloni kandidoval na post finského prezidenta a vyhrál. 

Asi žádný současný vrcholný politik nemá tak silnou teoretickou průpravu do doby, ve které vládne. Je profesorem mezinárodních vztahů, které se mění tak dramaticky jako naposledy po roce 1989. Svou doktorandskou studii psal ve druhé polovině devadesátých let o možnostech „flexibilní integrace EU“, kdy skupiny ochotných států těsněji spolupracují a nenechají se zdržovat těmi pomalejšími. Dnes se tato představa evropské integrace stále více naplňuje. Studoval také v USA, zkoumal transatlantické vztahy a prosazoval vstup Finska do NATO v čase, kdy to byl v jeho vlasti zcela menšinový názor. V těchto měsících dostává západní aliance vlivem kroků a slov Donalda Trumpa více a více trhlin.