Co vlastně ti Slováci chtějí?
Takhle hloupě zní otázka mnoha Čechů na adresu slovenských výhrad vůči nám. Takhle hloupě - jen navíc s omluvou - jsem ji položil několika lidem z VPN v Bratislavě.Volební kampaň v Bratislavě má některé jemné odstíny, jimiž se liší od pražské.
Takhle hloupě zní otázka mnoha Čechů na adresu slovenských výhrad vůči nám. Takhle hloupě - jen navíc s omluvou - jsem ji položil několika lidem z VPN v Bratislavě.Volební kampaň v Bratislavě má některé jemné odstíny, jimiž se liší od pražské. Sociální demokracie má na plakátu zlatavou Evropu, na ní zářící obrys Československa a ten je přeťat tmavší páskou vyznačující hranice Slovenska s Moravou. Moravské občanské hnutí se v hektografovaném provolání obrací přímo na Slováky jako na spojence proti Čechům. K závěrečné větě „Za slobodu Slovenska, volejte s námi Za svobodnou Moravu“ připsal kdosi červenou kuličkovkou „My sme s Vami!“ Jedno z hesel Demokratické strany zní: Silné Slovensko. Čech se v první chvíli cítí dotčen: nás by přece ve snu nenapadlo malovat dělicí čáru ani si vytyčovat jako program, že chceme být ve společném státě silní.
Mým prvním slovenským partnerem v rozhovoru je shodou okolností český psycholog PhDr.Jan Černý, který od února žije v Bratislavě a pracuje v psychologické poradně VPN. Situaci tedy vidí ještě ne úplně zevnitř, ale také už ne úplně zvenčí.Typická otázka Čechů zní trochu nevraživě a asi i nevraživá je: Co Slováci vlastně chtějí?J.Černý: Na to je nejlepší odpovědět zrovna tak nevraživě protiotázkou, k d o že to vlastně chce?Podle jakého klíče je ale diferencovat? Nositele nacionalismu najdeme v různých vrstvách. Slyšel jsem to třeba od některých hodně starých lidí. Slovenská národní strana jako by se vracela ke slovenskému štátu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
