Bouřlivá porevoluční doba

V létě v Egyptě nestoupá jen rtuť v teploměru, ale i vznětlivost obyvatelstva. Pouliční rvačky vypukají se znepokojivou pravidelností. Brunátné tváře, vystouplé žíly a hrůzostrašné vyhrůžky zdánlivě věští krveprolití. Ovšem do velké míry jde jen o divadlo, sehrané v přesvědčení, že kolemjdoucí zasáhnou, soupeře od sebe odtrhnou a donutí je, aby se smířili.

Egyptská politika byla desítky let zamrzlá v autoritářství a nyní vykazuje podobnou náchylnost k nebezpečnému přehřívání, které posléze po zásahu chladnějších hlav poleví. Politická scéna, na níž vystupují desítky nových zanícených herců vzešlých z velkého třesku revoluce, vypadá v posledních týdnech děsivě polarizovaně. Střetají se na ní povětšinou sekulární síly, které se nemohou dočkat rozsáhlých změn, s ostražitými konzervativci, podporovanými vládnoucím armádním vrchním velením a paradoxně také islamistickými skupinami, které před revolucí čelily represi. Napětí se občas ventiluje víc než slovně. Třiadvacátého června napadli proarmádní samozvaní strážci pořádku v Káhiře protestní pochod, což si vyžádalo více než 300 zraněných.

Obavy z toho, že by opoziční síly mohly hromadně vytáhnout na náměstí Tahrír a vyprovokovat bitvy v srdci hlavního města Egypta, se ovšem rychle rozplynuly. Islamistům vedeným puritánskými salafistickými stranami…