Inteligence rozhodně není jenom lidská výsada. Všechno, co je na naší planetě složité, dokáže „myslet“

Na začátku bylo velké zklamání z toho, k čemu a jakým způsobem se využívá umělá inteligence a jak zúžená je její definice. „Frustrovalo mě, jak se všechny debaty o naší budoucnosti soustředí na technologie, a proto mě začalo zajímat, jak by budoucnost mohla vypadat, kdyby nebyla formována výhradně technologickými vynálezy,“ popisuje James Bridle únavu z nedostatečné představivosti lidí. Zároveň vnímá velká rizika, která se s technologickým pokrokem v dnešní podobě pojí a před nimiž často varují a obávají se jich i sami vývojáři. Kupříkladu Shane Legg stojící za AI DeepMind se nechal slyšet: „Myslím, že lidstvo pravděpodobně vyhyne a že v tom nejspíš sehraje roli technologie.“

V onom zklamání se však skrývala i příležitost začít přemýšlet o tom, co je inteligence, jiným způsobem. Nástup umělé inteligence znamenal zlom v tom, že veřejnost najednou dokázala přijmout existenci jiné inteligence než lidské jako fakt; dokonce s ní začala komunikovat, aniž přesně rozuměla tomu, jak funguje. A pokud uživatelé internetu přijali existenci inteligence ležící mimo člověka, ve strojích, a označili ji za umělou, jsou už vybaveni k tomu nacházet inteligenci všude jinde. Internet nám poskytl srozumitelnou metaforu pro to, jak uvažovat o komunikačních informačních sítích, a když už máme představu o těch technologických, dokážeme podobné analogicky dekódovat i v přírodě. Svět pro nás může být sítí a někteří teoretici dokonce, pokud jde o symbiózu a interakci, mluví o „internetu zvířat“. 

Právě tady se zrodila inspirace pro myšlenkově vzrušující a esejisticky podmanivou knihu Způsoby bytí (česky 2024), která mapuje inteligenci nikoli jako čistě lidskou výsadu, ale jako schopnost složitých interakcí, jíž jsou nadány živočišné i rostlinné systémy. Bere čtenáře do zákulisí toho, jak myslí včelstva, ptáci nebo lesy. A pokud už dokážeme naslouchat ChatGPT, mohli bychom stejně tak dobře naslouchat i jim; učit se od nich a spolupracovat s nimi. James Bridle zároveň nabízí velmi neakademický způsob uchopení tématu a neuzavírá se jen do teorií. Když chce věci pochopit, tak je nejen studuje, ale také je vyrábí, programuje, pěstuje, stará se o ně a zachází s nimi. Myšlení není jen to, co se děje v hlavě, ale i to, co vzniká při kontaktu se světem. 

„Naše pojetí inteligence představuje jen velmi omezený pohled na svět,“ říká umělec a myslitel. „A při psaní mi bylo stále jasnější, že mě nezajímá něco, co by se dalo měřit podle nějakých ukazatelů, ale že inteligence je něčím, co člověk zakouší, když vstupuje do vztahů nejen s jinými lidmi, ale obecně s jinými tvory,“ vysvětluje během videohovoru z terasy domku na řeckém ostrově Aigina, kde posledních několik let žije a jehož prostředí mělo na knihu Způsoby bytí značný vliv.