Zapomenutá v kufru v úschovně. Jak byla znovu objevena první fotografie

Letos v květnu uplynulo dvě stě let od okamžiku, kdy francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce pořídil snímek výhledu ze své pracovny. Ačkoli byla později objevena jedna jeho ještě starší fotografie, skromný výjev dvora statku s holubníkem, střechou stodoly a vzrostlou hrušní nazvaný Pohled z okna v Le Gras je dodnes považován za první fotografické zachycení světa kolem nás. Mnohem méně známý je však příběh, jak byla nejstarší fotka po dekádách zapomnění znovu objevena, a to díky náhodě, štěstí a také urputné vytrvalosti německého fotografa, historika a sběratele Helmuta Gernsheima a jeho manželky Alison.  

Proč by čekal

Nikdo by se nemohl divit, kdyby to manželé Gernsheimovi vzdali. V únoru 1952 měli za sebou šest let cesty po stopách ztraceného snímku, který považovali za vůbec první úspěšně pořízenou fotografii, a nezdálo se, že by byli svému cíli o moc blíž. Pár tvořil židovský rodák z Mnichova, kterému se podařilo uprchnout před hrozbou nacistů ještě před druhou světovou válkou a získat si v Británii uznání zejména svými fotkami architektury, a britská sběratelka umění a historička. Pojila je vášeň pro historii umění, zejména jeho relativně novou formu, tedy fotografii.

V zimě 1952 už za sebou měli obrovský kus práce. Podařilo se jim zjistit, že Niépce skutečně přivezl soubor čtyř „heliografií“, jak svou techniku nazval, do Velké Británie. A to v roce 1827, čili rok poté, co je na svém statku ve východofrancouzském městečku Saint-Loup-de-Varennes pořídil. Jejich výzkum také vyjasnil otázku, kdy přesně snímek vznikl – různé zdroje totiž dodnes uvádějí vedle data 1826 také roky před ním a po něm. Pozdější datum, tedy 1827, by nakonec odpovídalo popisce na štítku, jíž je výhled na dvůr doprovozen.