Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Restituční show

Ústavní soud: Snížení finanční náhrady míří proti základním principům demokratického právního státu

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a ústavní soudce Jaromír Jirsa; ilustrační foto • Autor: ČTK
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a ústavní soudce Jaromír Jirsa; ilustrační foto • Autor: ČTK

Dodatečné zdanění církevních restitucí jde proti základním zásadám demokratického právního státu. Tak ve zkratce rozhodl tento týden Ústavní soud. Ze zdanění restitucí tak zůstala jen show pro voliče a ukázka toho, kam je vláda Andreje Babiše ochotná zajít pro udržení přízně komunistických poslanců.

Církevní restituce Česko provázejí po celých třicet let od pádu komunistického režimu, nicméně cesta k jejich prosazení byla poměrně komplikovaná. Prvním krokem bylo tzv. blokační ustanovení v § 29 zákona o půdě z počátku devadesátých let. Toto ustanovení do přijetí zvláštních restitučních zákonů o církevním majetku zakazovalo převádět majetek, který církve historicky vlastnily. A i když pokusů o prosazení samotného zákona bylo několik, reálně se tak ale stalo až v listopadu 2012. Tehdy vláda Petra Nečase napodruhé sněmovnou prohlasovala tzv. zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ten sám o sobě je v českém právním řádu unikátem, protože kombinuje restituce s cílem odluky církví od státu.

Definitivní odluka

Církve podle dohody s Nečasovou vládou získaly právo žádat zpět nemovitý majetek v hodnotě 75 miliard a k tomu finanční náhrady v hodnotě 59 miliard korun za nemovitosti, které mezitím byly zničeny nebo je nebylo možné vrátit. Tato částka byla rozdělena na třicet splátek, ročně tedy církve dostávají bezmála dvě miliardy plus navýšení o inflaci. Ve smlouvách se navíc nacházelo ustanovení, podle kterého bude státní příspěvek na provoz církví a náboženských společností postupně snižován. Po sedmnácti letech přestane stát provoz církví financovat úplně, čímž dojde k definitivní odluce církve od státu.

To se změnilo s nástupem druhé vlády Andreje Babiše, která výměnou za podporu komunistů při hlasování o důvěře slíbila, že pro jejich návrh na zdanění církevních restitucí zvedne ruku. Právě zpětné zdanění restitucí bylo podmínkou KSČM, za kterou byla ochotná podpořit současnou koaliční vládu. Komunistický návrh spočíval ve vyškrtnutí jednoho, nicméně významného bodu v původním zákonu. Ten stanovil, že církevní restituce nejsou předmětem daně ani poplatku. Podle novely však církve měly nově platit - od počátku roku 2020 - devatenáctiprocentní daň z peněžitých náhrad. Finanční odškodnění by se tak zkrátilo z 59 na 48 miliard korun.

Ilustrační foto • Autor: René Volfík
Ilustrační foto • Autor: René Volfík

Hlavním důvodem, proč vláda návrh podpořila, byl argument, podle kterého byly schválené finanční náhrady nepřiměřeně vysoké. Ve finálním třetím čtení letos v lednu nakonec pro novelu zvedli ruku kromě KSČM také poslanci ANO, ČSSD a SPD. Přítomní hlasovali téměř jednotně a měli tak dostatek hlasů na přehlasování Senátu, který změnu odmítl. Nicméně proti zdanění se napříč politickým spektrem velmi rychle zvedl odpor. Na Ústavní soud zaslaly ústavní stížnost dvě skupiny senátorů a skupina poslanců z řad pravicové opozice, kteří namítali, že zdanění náhrad je nepřípustně retroaktivní, vyvolává daňovou nerovnost a zasahuje do legitimního očekávání církví. Vláda podle poslanců také nikdy nepředložila přesvědčivou analýzu, kde by zmíněné předražení bylo vyčísleno a zdůvodněno. A Ústavní soud jim dal ve skrze za pravdu.

„Podle Ústavního soudu nejde o daň, nýbrž fakticky o snížení finanční náhrady, a to ještě finanční náhrady sloužící ke zmírnění majetkových křivd spáchaných v době totality komunistickým režimem, jež z povahy věci nemůže být příjmem v daňovém slova smyslu,“ píše se v nálezu s tím, že restituci nelze chápat jako příjem oprávněné osoby, protože „napravuje její předchozí protiprávní snížení“ – a mají-li být křivdy alespoň částečně zmírněny, nemůžou být nejprve zmírněny a následně zdaněny. „Bez existence čtyř desítek let totalitního režimu by nevznikly majetkové křivdy, jež se polistopadový demokratický zákonodárce zavázal alespoň z části odčinit, nebyla by vytvořena finanční závislost církví na státu a nevznikla by ani potřeba následné finanční odluky.“

Ústavní soud tak dospěl k tomu, že fakticky nejde o daň, nýbrž o snížení vyplácené částky, což podle něj nezastírali ani představitelé státu. Dodal však, že i kdyby se o daň jednalo, podle Ústavního soudu by napadená úprava stejně neobstála. Hlavním argumentem nálezu se totiž stala ochrana tzv. legitimního očekávání církví, protože stát se předchozím postupem, kdy na základě zákona uzavřel smlouvy s církvemi, postavil do role soukromoprávního subjektu, tedy dlužníka církví. A za takové situace nemůže podle nálezu Ústavního soudu „v souladu s principem legitimního očekávání porušit soukromoprávní ujednání ze své vrchnostenské pozice“.

Neospravedlněný rozdíl

„Složitá a dlouholetá vyjednávání státu s dotčenými církvemi a náboženskými společnostmi nesměřovala k tomu, aby byla později výše splátky diskutována a přehodnocována, což stvrzuje právě uzavření předmětných smluv. Důvodem, proč stát s církvemi a náboženskými společnostmi o podobě vyrovnání vyjednával, je veřejný zájem na jejich existenci v demokratické společnosti,“ komentuje chování státu Ústavní soud a dodává, že nárok na finanční náhradu nemůže zaniknout jinak než splněním. A pokud se stát nyní rozhodl původní domluvu s církvemi zrušit, jednal podle ústavních soudců svévolně.

Autor: Respekt
Autor: Respekt

Podle ustálené doktríny se Ústavní soud cítí kompetentní k přezkumu daňového zákonodárství pouze v případech, kdy jde o daň, která zakládá výraznou nerovnost. A to se podle soudců v tomto případě stalo. Zdanění finančních náhrad mohlo totiž vytvořit neospravedlněný rozdíl v postavení církví a náboženských společnostech, kterým byla přiznána především naturální forma restituce (tedy nemovitosti a další věcí), oproti jiným, které byly v převážné míře odkázány na formu finanční náhrady.

„Dodatečné snížení finanční náhrady za křivdy způsobené zločinným komunistickým režimem proto míří proti základním principům demokratického právního státu,“ uzavírá většina Ústavního soudu v nálezu, proti kterému se objevily dva disenty z pera Josefa Fialy a Radovana Suchánka. Podle obou soudců se v případě zdanění církevních restitucí jednalo o daň a Ústavní soud by měl ctít zásadu, že zdanění je svým způsobem výhradou zákonodárného sboru.

Během rozpravy před hlasováním o komunistickém návrhu v Poslanecké sněmovně někteří opoziční poslanci zdůrazňovali, že přední politici ANO už dopředu počítají s tím, že návrh u Ústavního soudu neprojde, a v podobném duchu uklidňují i církevní představitele. Navíc riziko ústavní žaloby včetně argumentace zmiňovala ve stanovisku k novele i sama vláda.

Pokud byla novela ukázkou, kam je ochotná zajít vláda Andreje Babiše, pak rozhodnutí Ústavního soudu je ukázkou, že se tato instituce při ochraně základních práv a principů nebojí jít ani proti parlamentní většině. A to je v těchto časech dobrá zpráva. Nejen pro církve.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].