Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Greta promáchla nahrávku na smeč

Mladá ekologická aktivistka na summitu OSN nabídla příliš efektní líčení světa

Greta Thunberg V New Yorku • Autor: REUTERS
Greta Thunberg V New Yorku • Autor: REUTERS

V uplynulých dnech jsme byli svědky jistého paradoxu. Švédské klimatické aktivistce Gretě Thunberg se díky jejímu zápalu, charismatu i osobní odvaze otevřely dveře, jakými běžný smrtelník neprochází každý den. Část politiků nakloněná jejímu poselství jí umožnila nejdříve vystoupit na půdě amerického Kongresu a později přímo před valným shromážděním OSN. Čekali nejspíš motivační náboj, burcující poselství. Místo toho však dostali kartáč.

„Měla bych být ve škole, na opačné straně Atlantiku,“ deklamovala v OSN dramatickým hlasem dívka známá po celém světě prostě jako „Greta“. „Místo toho přicházíte za námi, mladými lidmi, abychom vám dali naději. Jak se opovažujete!“ Z projevu čišela zloba, téměř zášť. „Jak se odvažujete mluvit o růstu! … Dnes stejně se žádnými návrhy nepřijdete … Mladí lidé začínají chápat vaši zradu. Pokud nás zklamete, nikdy vám to nezapomeneme!“

Zrádní politici

Bylo to efektní a příjemně přehledné líčení světa. Na jedné straně zrádní politici. Na druhé straně aktivistka reprezentující „mladé lidi“ - nebo možná všechny lidi, kteří si myslí to, co ona. Zároveň to byl falešný obraz skutečnosti, rozhodně aspoň v kontextu západních demokracií. V ní dělení na zkorumpovanou elitu a ctnostný lid neexistuje, byť je dnes ve všech barvách spektra oblíbený. Donalda Trumpa, Jaira Bolsonara nebo třeba Miloše Zemana nedosadili do funkcí „zrádní politici“, ale zástup voličů, obyčejných lidí, jehož součástí bude za dva roky i sama Greta Thunberg. Politici odrážejí vůli lidí, i když to není vždycky pěkný pohled. Mohli by dělat víc - kdyby jim to jejich voliči dovolili.

Nemusíme teoretizovat, stačí příklad. Barack Obama měl docela výraznou klimatickou agendu, nebyla ovšem jediným problémem, který musel řešit. Psal se rok 2009, na prvním místě byla finanční krize, pak jeho voliči žádali reformu zdravotnictví. Obě témata nicméně dokázala polarizovat americkou veřejnost natolik, že během dvou let vyhnala Obamovy demokraty z Kongresu a v podstatě prezidentovi zablokovala legislativní činnost. Obama se i nadále snažil klimatický program prosazovat, ale nezbývalo mu nic jiného než jít cestou prezidentských dekretů. Ty mají ovšem tu nevýhodu, že je snadno možné je zase jinými prezidentskými dekrety zrušit. A to se právě teď děje, činí tak prezident, který se odmítavým postojem ke klimatickému programu nikdy a nijak netajil, naopak, odmítání už samotné existence hrozby bylo jedním z jeho významných voličských taháků. Kde je v tomto příběhu podvedený lid (ať mladý či obstarožní) a zkorumpovaný politik?

Každodenní praxe je komplikovaná, což je možná největším problémem celého dramatu okolo změny klimatu. Její rozsah i možné dopady se jednoduše vzpírají dosavadní zkušenosti lidstva. Hledat v něm jednoduchou linku mezi viníky a oběťmi je prakticky nemožné, klasické prostředky vyprávění dělící postavy na zlosyny a hrdiny v tomto případě neobstojí. V příběhu industriální revoluce a z ní plynoucího životního stylu jedeme všichni - i Greta Thunberg, byť se v jejím případě jedná „dědičný hřích“ a mládí jí propůjčuje opar nevinnosti. Ten ovšem rychle zmizí a za tři čtyři roky bude i ona další žena žijící v civilizaci, jejíž koncept stojí na snadném přístupu k obrovskému množství energie.

Problém se kumuluje po generace; jeho skutečné důsledky si ještě relativně nedávno neuměl nikdo představit a jeho řešení je dost možná mimo naši schopnost uvažovat o sedmi miliardách v podstatě cizích lidí jako o jednotné komunitě se společným zájmem. Můžeme se o to samozřejmě pokoušet, vlastně se o to pokoušet musíme, byť to třeba nedopadne, což je potřeba si také připustit. Jak by k takové snaze ale mohl přispět zjednodušený bipolární pohled, který navíc přesně kopíruje klasické dělící schéma novodobého populismu, je obtížné pochopit.

Jako na drátkách

Když se Grety Thunberg demokraté v americkém Kongresu ptali, co by jim tedy poradila, odpověděla zhruba, že na takové otázky nemá věk a vzdělání (což je sympaticky realistický pohled) a že odpověď nabízejí vědci. To je ovšem skutečně naivní. Vědci možná chápou mechanismus klimatické změny, ale stěží po nich chtít odpověď na otázku, jak mohou politici se svou omezenou mocí národních lídrů do základů proměnit ekonomický model celé civilizace, a udržet se přitom u kormidla. Protože pokud se u něj neudrží a budou hněvem nespokojeného lidu smeteni, kormidlo se opět otočí a oni vlastně ničeho nedosáhli - nebo je takto dosažený pokrok tak nevýrazný, že si za něj vyslouží nanejvýš spršku hněvu od mladé aktivistky. Vyprávět by mohl zmíněný Obama či třeba Emmanuel Macron, proti jehož liknavému postupu podala Greta spolu s dalšími stížnost.

António Guterres zahajuje summit v sídle OSN • Autor: REUTERS
António Guterres zahajuje summit v sídle OSN • Autor: REUTERS

Dotaženo do důsledků, Greta Thunberg nabízí - vědomě či nevědomě - svržení stávajícího demokratického systému. Její poselství se nepokouší udržet v mantinelech svobodného, a tudíž komplikovaného, věčně nefunkčního, zacykleného a pomalého světa, nehledá řešení v jeho rámci. Její slova dávají smysl výhradně v prostředí, v němž by byli politici neomezenými vládci, kteří se řídí názory vědců a ignorují to, co říkají skuteční voliči - tedy i ti, kteří mají z jakýchkoliv důvodů zcela rozdílný názor. V tak luxusním postavení se ovšem dost možná nenachází ani Vladimir Putin nebo Si Ťin-pching. I diktátorům neustále hrozí, že je hněv lidu nakonec smete.

Je samozřejmě nefér chtít po jednom dospívajícím člověku, aby nesl na ramenou tak obrovský problém. Zároveň je nesmysl brát poselství Grety Thunberg vážně. Ano, je to sympatická a odvážná dívka, kterou trápí zásadní obavy, což jí lze stěží mít za zlé vzhledem k tomu, co se na nás řítí. Ani ona však nenabízí sympatické řešení, tedy pokud za ně nepovažujete zelenou diktaturu. Ne, Greta o ní samozřejmě nemluví, ovšem její logika se nese tímto směrem a jiní věc rádi domyslí: filozof Žižek nedávno přišel se skvělým nápadem obnovit v rámci boje proti klimatu myšlenku globálního komunismu. V něm by jistě všechno fungovalo jako na drátkách.

Greta Thunberg měla na summitu OSN příležitost být inspirací, burcovat lidstvo k cestě vpřed, k překročení vlastního stínu, k lepší budoucnosti. Podobně charismatické osobnosti měly v minulosti tendenci vyprávět nadšeným posluchačům, jaký skvělý sen se jim navzdory tristním okolnostem honí v hlavě. Greta místo toho publiku s velkou energií vynadala za to, že žádný velký sen nemá - že jí ho kdosi zlý sebral. V podstatě to byl aktivistický ekvivalent promáchnuté nahrávky na smeč.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].