Tak jako si formule v autodráze sem tam prohodí své jinak paralelní trasy, křižují se i cesty Čechů a Slováků na společné cestě moderní historií.
Jedním z takových uzlových bodů byl rok 2006. V obou zemích se volilo, Češi vyměnili levici Jiřího Paroubka za pravici Mirka Topolánka, naopak na Slovensku poprvé triumfoval socialista Robert Fico.
Po tomto střídání nastala i rozlučka v otázce eura, které se zpočátku jevilo jako logické pokračování vstupu do EU. Obě země se k převzetí jednotné měny i zavázaly jako k důležité součásti integračního procesu. Slováci cestu k euru dotáhli, zatímco Češi na ni tehdy začali rezignovat a dodnes u toho zůstali.
Proč se každý z národů vydal jinudy a kdo nakonec udělal lépe?
Vstupenka do klubu
„Rok 2006 byl zlomový,“ vzpomíná někdejší koordinátor přijetí eura na Slovensku Igor Barát. V odpovědi na otázku, co se mu zdálo jako rozhodující okamžik, tahá z paměti Ficovo vítězství a následnou nejistotu, když se nový premiér zdráhal říct k euru jasné slovo. V kampani opakoval, že je ještě třeba vyhodnotit, jak moc je celý projekt pro Slovensko prospěšný, a u toho zůstal i bezprostředně po volbách. Dokud se nedošel poradit do centrální banky, kde u neveřejného jednání seděl i Barát. Schůzku popisuje jako „nic hluboce sofistikovaného“. Debatovalo se prý hlavně o hrozbě výkyvů směnného kurzu v případě pokračujícího lavírování. Po skončení Fico novinářům oznámil, že euro bude – a tak se také stalo. Když Slovensko obstálo po dobu…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
