17. Jak si připomínat minulost

Před 75 lety bylo prudce ukončeno šest století česko-německého soužití v pohraničí, ze svých domovů byly vyrvány skoro tři miliony českých Němců. V mnoha vsích a městech z této minulosti zbyly jen náhrobní kameny a tvrdošíjné německé nápisy, které dodnes prokukují z oprýskané omítky domů. Jak ale vzájemným nacionalismem a násilím ukončený příběh českých Němců zpřítomnit?

Informačních tabulí o předválečných dějinách sudetských obcí v minulé dekádě přibylo po celém Česku. Vyprávějí příběhy konkrétních firem, ulic, kostelů, svátků a povedených, inspirativních příkladů by se našlo hodně (a my vás touto cestou prosíme o zaslání fotek s obzvláště zdařilými). Speciální pozornost si však zaslouží tabule postavená v městysu Mládkov, německy Wichstadtl, v Orlických horách.

Je na ní otištěn dopis, který zdejší rodačka Gudrun Pausewang v roce 2014 napsala místním obyvatelům a návštěvníkům. „Milí přátelé,“ začíná, „toto je Rozinková louka. Zde jsem se v roce 1928 narodila a zde jsem vyrůstala, jako nejstarší ze šesti dětí. Strávila jsem tu šťastné dětství mezi zvířaty a rostlinami, i když jsme materiálně žili v chudobě,“ píše o odlehlé, zčásti bažinaté louce na okraji Mládkova, kterou ukazují doprovodné fotky z jejího rodinného archivu. Rodiče paní Pausewang – syn místního ředitele školy a dcera obchodníka ze Sárska – si zde počátkem třicátých let postavili domek a plnili si sen o alternativním, nezávislém životě. „Moji rodiče se snažili uživit naši rodinu jen z produktů našeho…