Marie Ronzová vstoupila do letošního roku s ambiciózním plánem. Jednatřicetiletá asistentka zubního chirurga se do Prahy přistěhovala před šesti lety a po seznámení se s tradičně vyhlášenými krásami hlavního města hledala způsob, jak metropoli poznat lépe, jinak a více do hloubky. Když ji před časem kamarádka vzala na procházku kubistickou Prahou, při níž se kromě unikátního uměleckého stylu obsáhle probíral třeba společenský život za první republiky, objevila pro svůj cíl ideální způsob – právě v komentovaných prohlídkách, které se kromě architektury věnují také dalším, často přehlíženým, na první pohled neviděným či zcela neznámým aspektům, příběhům a „vrstvám“ míst.
Plán navštívit postupně během roku všechny prohlídky, které pořádá spolek Praha neznámá, Marii zásadně překazila pandemie, ale první květnovou sobotu se k němu mohla konečně vrátit. Hodinu po poledni stojí kousek od hlavní brány Olšanských hřbitovů, kam před chvílí dorazila se svým přítelem Adamem a malou skupinkou dalších návštěvníků. Stejně jako ostatní je navýsost spokojená, i když zrovna začalo poprchávat a uplynulé dvě hodiny poslouchala více či méně trudné příběhy o smrti a pohřbívání. „Bylo to strašně zajímavé a místy i zábavné,“ říká a všichni ostatní s úsměvem pokyvují hlavou. „Až tudy příště půjdu, budu to místo vnímat úplně jinak, osobněji.“
Praha podzemní
Dvouhodinová procházka ohromným prostorem největšího pražského pohřebiště směřuje trochu stranou od hlavních ulic města, byť se nám…
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
