Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Téma

Nevidím v tom problém

Evropané v Česku: Gordon Lovitt a jeho okouzlení přelomovou svobodou a slovanskou pohostinností

Gordon Lovitt
Gordon Lovitt • Autor: Matěj Stránský

Školní výlety bývají většinou šancí, jak uniknout dozoru autorit a užít si se spolužáky alespoň kousek svobody. Gordonu Lovittovi jeden takový trip do Československa v roce 1985 změnil život. Osmnáctiletý student herectví v Londýně tehdy spolu se spolužáky vyrazil na výměnný kulturní pobyt do divadelního spolku v socialistickém Gottwaldově. Země za železnou oponou jej okouzlila natolik, že se tam záhy po jejím pádu vrátil a postupně se tu usadil natrvalo. „Hraní na kytaru a možnost chodit do přírody, která v Británii nebyla,“ vzpomíná v kanceláři své produkční firmy na Starém Městě na to, co mu v polovině osmé dekády v Československu tak učarovalo.

Letos si i pod vlivem blížícího se brexitu po pětadvaceti letech požádal o české občanství. „Nevidím žádnou výhodu odchodu z EU,“ říká příznivec zachování libry, který výsledek referenda považuje za nešťastné vyústění „dvacet let trvající protievropské propagandy“.

Obrovský optimismus

Příběh Gordona Lovitta v mnohém odráží vývoj porevolučního Československa v devadesátých letech s jeho specifiky. Ještě z Británie sledoval vystudovaný divadelní herec (měl za sebou hostování na divadle, drobnou roli v televizním seriálu a před sebou konkurenční britskou scénu) dramatický kvas roku 1989 v zemi táboráků a kytar. O pět let později se prostřední syn z rodiny profesora literatury ze severu Anglie rozhodl, že to „přijede na půl roku zkusit, protože ho Česko plné euforie přitahovalo“.

Reklama
Reklama

Patřil tak k vlně cizinců, která se tehdy provalila Prahou – městem, jež bylo „in“. Přijel vybaven nejen příjemnou mladistvou vzpomínkou, v níž v jeho očích moravská pohostinnost a soudržnost pěstovaná v divadelním spolku přebily společenskou mizerii pozdního socialismu, ale i užitečným kontaktem z předrevolučního pobytu z gottwaldovské Malé scény, který mu dal šanci pracovat jako konzultant v mediální agentuře Interel. Pozici na startovní čáře mu bezesporu zlepšila i tehdejší zvýšená poptávka po anglicky mluvících cizincích s know-how ze Západu. Od konzultování si odskočil párkrát ke hraní. Zahrál si drobné role ve třech filmech, které v devadesátých letech v Česku natáčely zahraniční produkce, pro něž byla země atraktivní lokací díky dobovým kulisám i zkušené a levné pracovní síle.

„Vnímal jsem problémy, byrokracii, neochotu úředníků, zažíval situace, kdy mě odkázali na jednu místnost pro informace, ale tam byla na dveřích cedulka, že informace nepodávají,“ vybavuje si svoji zkušenost z devadesátých let, ale rychle dodává, že „zároveň tu byl cítit obrovský optimismus“. Onen optimismus vycházel do velké míry z pocitu, že je najednou všechno možné. Což třeba vedle cestování a podnikání platilo i pro často zrychlené kariéry.

V tomto ohledu k němu bylo Česko vstřícnější. Čtyři roky po svém příchodu se pod nově zvoleným ředitelem Jakubem Puchalským, s nímž se dodnes kamarádí, stal ředitelem strategického rozvoje v České televizi, kde následně působil i jako provizorní programový ředitel, za kritiky odborné veřejnosti, která jeho jmenování vnímala jako potvrzení Puchalského tápání. Odešel v roce 2000 poté, co ve funkci skončil i Puchalský. Následně pracovně pendloval mezi Českem a Rumunskem, kde radil v rumunské televizi TVR se strategií nebo působil jako dočasný ředitel hlavního programu stanice. „Rumunsko bylo krásné, ale Česko bych neopustil, i proto, že rumunská mediální scéna na mě byla trochu chaotická,“ odpovídá na otázku, zda neuvažoval, že by v Rumunsku zůstal. Na konci prvního desetiletí nového milénia byl dva roky zodpovědný za program v televizi Prima. Například produkoval populární pořad Zdeňka Pohlreicha Ano, šéfe!, inspirovaný formáty spojenými s kuchařskou celebritou Gordonem Ramsaym.

Postupně se Lovitt takzvaně udělal definitivně pro sebe. Zkušenosti a kontakty z obou televizí přetavil v roce 2011 ve vlastní podnikání, kterému se věnuje v produkční společnosti NOW Productions. Pro ČT například vyvinul reality show Hospoda U Druhé šance, pro Primu dál připravuje Comedy Club zaměřený na formát stand-up komedie. Aktuálně chystá satirický stand-up pořad Nesem vám noviny.

Milí lidé, kvalita života v Praze stejná jako v jakémkoli jiném hlavním evropském městě, krásná příroda, vyjmenovává Lovitt, co má na Česku rád. Negativa prý neřeší a příchodu do země, kde se oženil a založil rodinu, nelituje. Jediné, čeho lituje, je, že v devadesátých letech podcenil jazyk: „Měl jsem se intenzivně učit. Teď už to skloňování nedoženu.“ I přesto udělal jazykový test a brzy si půjde pro český pas. Nechá si ale i svůj britský, protože za svůj domov považuje Česko i Británii, kam jezdí za svým otcem do Yorkshiru. „Do hospody chodím s českými kamarády, které jsem si tu za ta léta našel, ale stále je na mně poznat – a vždycky bude –, že jsem Brit. Nevidím v tom ale problém.“

 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jindřiška Bláhová

redaktorka, kultura

blahova
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte