Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Rozhovory

On-line rozhovor s Petrem Třešňákem

Na vaše dotazy dnes odpovídal další z členů redakce týdeníku Respekt.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Petr Třešňák

Do Respektu píše od roku 1995, stálým členem redakce je od roku 2001. Předtím pracoval v nevládních environmentálních organizacích. V časopise začínal jako redaktor domácí rubriky, v letech 2002–2006 vedl kulturní rubriku. Dnes přispívá především do rubriky Téma.

:44Karolina RyvolovaSledujete v zhruba v posledním roce, ze v textech Respektu dochazi k urcitemu posunu k „soft“ verzi lakavejsi pro ctenare? Nesdilite se mnou dojem, ze ctenar nepotrebuje vedet, jak respondent vypada a co ma prave na sobe?11:00Petr TřešňákPředně díky všem za otázky, čekal jsem že budu hodinu zírat do prázdného monitoru a tohle je docela příjemné překvapení.
Určitě pozoruju větší snahu autorů a editorů o čtivost. To samo o sobě není vůbec špatné, dobrý časopis by měl umět podávat vážná témata poutavě. Vždycky je ale potřeba ohlídat, aby se provoplánová „poutavost“ nestala hlavním kritériem, to je cesta k infotainmentu, kterou Respekt jít nechce. Můj názor je, že zatím se nic takového neděje. Máte ale pravdu, že občas nám snaha vtáhnout čtenáře do děje sklouzne ke zbytečně samoúčelným popisům - jakou kdo měl na hlavě čepici a kolik cukrů si nasypal do kafe. Zrovna včera jsme o tom v redakci mluvili a říkali si, že to musíme víc ohlídat. Popisy prostředí a chování lidí, o kterých píšeme, mají svou cenu, ale měly by být účelným dramaturgickým prvkem nebo přímo souviset s tématem.:12František KučeraPíšete výborně, dodnes si pamatuji váš text o duši agentů StB. Nemáte strach, že nová verze Respektu bude čím dál, tím méně otevřená podobným textům? Já si myslím, že se Respekt vydal dobrým směrem, ale přesto mám trochu strach, že podobné texty, jako byl ten váš o agentech už tam nenajdeme.11:06Petr TřešňákDěkuji, to rád slyším. Myslím, že strach mít nemusíte. Pokud se v poslední době objevuje trochu méně textů o minulosti, je to proto, že sedmnáct let po revoluci se to téma trochu vyčerpalo a hůř se hledají nové úhly pohledu jako byli právě agenti StB. Jako výhodu nového formátu Respektu naopak vnímám to, že obsahuje dva velké texty. Aktuální v Domácí rubrice a řekněme civilizanější v rubrice Téma. Tam je teď mnohem větší prostor jít mimo aktuality. Myslím, že něco zajímavého o minulosti brzy naplánujeme.:16MatějVšiml jsem si, že většinu článků o církvi píšete vy. Je to shoda náhod, nebo máte v redakci nějak rozdělené role? Čím vás to téma baví? A jste věřící? :)11:10Petr TřešňákNení to náhoda. Rozdělení rolí a oblastí zájmu v redakci existuje, ale je poměrně volné. Respekt míval vždycky velmi dobré autory na církevní agendu –Petr Holub, Josef Greš – já jsem tohle téma po jejich odchodu tak trochu zdědil. Musím se přiznat, že nepatří k mým nejoblíbenějším, protože zejména diskuse kolem katolické církve je dost polarizovaná a není lehké do ní nějak nezaujatě vstupovat.
Jsem věřící, ale nejsem členem žádné křesťanské církve. Moje cesta k tomuhle tématu vedla přes dlouhodobý zájem o spiritualitu přírodních národů, mytologii, zážitky změněných stavů vědomí a jejich transformační potenciál. Vnímám spiritualitu spíš jako osobní cestu k celistvosti, které má poměrně blízko k některým směrům psychoterapie.:09Imre SchäferJak dnes probíhá redakční práce v Respektu? Jak se redigují Glosy? Dívá se někdo jiný než autor na články kritickýma očima, než se vytisknou?Od září mám trochu pocit, že redakce je vlastně docela názorově a pracovně rozdělená, jedna skupina je víceméně tvořena poměrně novými přírůstky redakce, jejich články mně někdy vyloženě naštvou a někdy jsou docela úsměvné.
Pak tu je skupina autorů, s jejichž články sice poměrně často nesouhlasím, ale prakticky vždy musím uznat, že mluví k věci, takže článek (nebo rozhovor) pak má hlavu a patu. Zdá se mi to, nebo takové rozdělení redakce přeci jenom trochu existuje?Ivan Derer si docela stěžoval na redigování svého blogu. Byl Vám někdy zkrácen/zredigován článek tak, že jste s tím nesouhlasil?V některých novinách se témata článků redaktorům předem schvalují, takže, i když se ukáže, že téma není zajímavé, nezbývá než o něm napsat, protože už „je schválené“. V Respektu to zřejmě probíhalo trochu jinak. Jak tento proces probíhá dnes?Barevný Respekt jsem si předplatil už jen elektronicky. Zvýšila se prodejnost Respektu přechodem na barevnou verzi? Podařilo se oslovit nějakou novou čtenářskou skupinu? Někteří čtenáři nebyli ze změn zrovna dvakrát nadšení. Nezrušili předplatné?Napíše někdy ještě něco do Respektu Viktor Šlajchrt?11:18Petr TřešňákJe to docela složitý proces, tak ho zkusím popsat stručně. Nejprve se poměrně dlouho mluví o nápadech – ať už na zpravodajské texty, rozhovory nebo komentáře. Myslím, že nebudu přehánět, když napíšu, že třeba o hlavním komentáři nebo článku do rubriky Téma diskutuje několik lidí klidně i víc než hodinu. Sběr informací a psaní textu pak probíhá za občasné konzultace s editorem. První verze textu vetšinou není konečná, předělává se, znovu se o článku debatuje. A nekonec jí někdy editor ještě hodně upraví. Nevím přesně, jak je to dnes, ale svého času byl redakční způsob práce v Respektu v českém prostředí docela unikátní. Péče věnovaná jednotlivým článkům je opravdu velká a nová podoba časopisu na tomhle nic nezměnila. Já takové rozdělení necítím. Vzhledem k tomu, co jsem o výrobě článku napsal výše, vám musí být jasné, že pro začátečníka je taková práce docela záhul. (Mluvím z vlastní zkušenosti.) Musí se spoustu věcí naučit, nejen řemeslných, ale třeba taky bojovat s vlastní ješitností… Takže v Respektu je celkem normální, že novinář, který nebyl na redigování zvyklý, se chvíli otrkává. Nakonec to stojí za to. Začátečník má ale mnohem větší podporu a pomoc editora, takže výsledkem může být skvělý článek. Horší a lepší dny máme všichni. Ze současného složení redakce mám dobrý pocit, nota bene žádní úplní nováčci tu právě teď nejsou.Je pro mě docela novinkou, že by se redigovaly blogy – to je přece osobní žánr, ne ? Možná šlo o blog přetištěný v časopise, nevím. Stává se, že s editorovým názorem na téma nebo podobu textu nesouhlasíte. Pak jde o to najít kompromis, neválcovat toho druhého a zároveň se nepoddávat něčemu, s čím nesouhlasíte. Považuju to za velmi přínosný proces tříbení názorů. Párkrát se mi stalo, že mi výsledek nevyhovoval, ale spočítal bych ty případy na prstech. Důvod byl buď ten, že jsem neměl dost síly prosazovat svou, nebo jsem si nepřečetl finální verzi textu.Takhle mechanicky to nefunguje. Jak jsem říkal, původní nápady se vybrušují a schvalují. Ale pokud se kdykoli během shánění informací ukáže, že „to tam není“, práce jde do koše. To samé platí o již napsaných článcích – pokud se nepovedou a text nejde dodělat, nevydáme jej. Za ta léta ekonomicky poměrně obtížného přežívání na trhu jsme si uvědomili, že naší jedinou zbraní je dělat maximálně kvalitní práci a neslevovat z toho. Doufám, že se v tomhle on-line rozhovoru objeví brzy někdo z ekonomického oddělení, aby vaše otázky zodpověděl kvalifikovaněji. Prodej se zvýšil, je to docela příjemné překvapení. Dobrá data o nových čenářích ale ztím nemáme, nebo alespoň já je neznám.Určitě. Viktor měl zdravotní potíže, ale lákáme ho vytrvale a on dlouho neodolá. Jeho vzdělání a nadhled Respektu sluší.:53David CachZajimalo by me, kdo urci, do ktere rubriky budete psat? Vyprofilujete se ve specialistu na urcita temata jiz pri studiu, nebo zkratka prijmete, co je vam zamestnavatelem nabidnuto? Bere se zretel na to, co vass v soukromi bavi a zajima a nebo je urcujici styl jakym se vyjadrujete v pisemnem projevu?11:22Petr TřešňákJe to v podstatě na vás. Vedení redakce respektuje, co vás zajímá a baví – samozřejmě pokud se o tom dá zajímavě psát. Jako absolvent žurnalistiky pochybuju, že by vás škola v tomhle nějak navedla. Jde spíš o osobní zájmy. Respekt je v tomhle hodně tolerantní, pokud máte zájem a zvídavost psát o justici nebo o sportu, buďte si jistý, že se vám to podaří. Ale na druhou stranu je jasné, že existuje nějaká politicko-společenská agenda, kterou dobrý týdeník musí pokrývat. Pokud o ní nikdy z redakce nemá zrovna zájem, mírumilovným způsobem se přiděluje.:19Pavla D.Stalo se vám někdy, že jste si přečetl kolegův článek a řekl si, že by jste ho napsal lépe? Vypomůžete kolegovi, když zjistíte, že máte lepší informační zdroj?11:26Petr TřešňákTady se moc nehraje na nějakou vnitroredakční konkurenci, pokud něčemu trochu rozumím nebo znám dobré lidi, s chutí komukoli pomůžu. A on-ona zase mně. Ostatně jistá solidarita funguje i s lidmi z jiných novin. Určitě se mi někdy stává, že mám pocit, že bych článek napsal líp, to je normální. V nepořádku by bylo, kdybych měl ten pocit moc často…:26Ladislav HellerCo je pro Vás největší satisfakcí za vynaložené úsilí ve vaší novinářské profesi? Co cítíte, když třeba vidíte, jak se podařilo tzv. „nachytat na švestkách“ pana Čunka? Kdy jste naposledy zažil pocit, že novinářská práce má smysl a kdy naopak jste ten smysl neviděl?11:30Petr TřešňákSkvělá otázka, řeším jí často. Má to „stavovskou“ rovinu – kauzy jako Čunek nebo Gross mi dávají jistotu, že média mají smysl a důležitou roli. A osobní. Já nejsem investigativní novinář, píšu hlavně o společenských fenoménech. Takže největší pocit satisfakce mám, když se mi podaří vytáhnout na světlo a inteligentně zpracovat nějaký problém nebo téma, o kterém se moc neví a které může být pro čtenářův život nebo přemýšlení o světě inspirativní. Z posledních let to byla třeba témata o Vietnamcích v Čechách, umírání doma nebo Chartistech z venkova. Drobné krize, týkající se smyslu práce, čas od času mívám, asi největší přišla po třech letech, kdy jsem vedl kulturní rubriku. Došlo mi, že to není moje parketa, ta práce mi připadala zbytečná a nezdravá (tedy pro mě osobně). Respektu slouží ke cti, že mě šéfové s klidem pustili psát něco jiného a sehnali dobrého nástupce.:40Jan HolubJste mladý člověk - rozhodně vám fandím, časopis si přečtu rád,ale nemáte vy sám někdy při psaní článku obavy, že vzhledem ke svému věku nemáte dostatek zkušeností? jsou vám, těm mladším, starší kolegové nápomocni? Diskutujete v redakci nad články s potěšením, nebo je to lítý boj?11:35Petr TřešňákBeru to spíš jako lichotku, protože mi je jednatřicet, což není tak málo. Novináři se nedožívají vysokého věku… Začínal jsem někdy ve dvaceti a tehdy třeba klást nepříjemné otázky poslancům byl docela oříšek. Navíc když toho o politice moc nevíte… Myslím, že jeden z důvodů, proč jsem v Respektu vydržel, byl ten, že tady byl dobrý tým lidí, kteří mě podrželi a od kterých jsem se mohl učit. A co považuju v médiích za hodně důležité – kteří při téhle práci nikdy nezcyničtěli. Dneska s věkem problém nemám. Debaty nad články bývají příjemné, pokud je něco dokáže znepříjemnit, tak spíš časový stres, než to, že bychom si šli po krku.:55Tomáš KolskýStává se Vám někdy, že Vaše věcně zcela správné argumenty jsou smeteny ze stolu s poukazem na Váš věk? (Nemyslím v Respektu, zcela obecně)11:38Petr TřešňákTeď už ne, dřív občas ano. Pamatuju si jednu obzvášť vyhrocenou debatu s architektem, který navrhoval žižkovskou televizní věž a lobboval za mrakodrapy na Pankráci. Hádali jsme se a on ve sporu s velkým apetitem používal generační převahu. Musíte to ustát.:20M. HajnyStavite se k realizaci budovy Narodni knihovny na Letne kladne nebo zaporne? Chtel bych znat vas osobni nazor. Zaroven by mne totiz zajimalo, zda v Respektu razite filosofii prezentace spolecneho nazoru na aktualni temata a nebo je ponechano rozhodnuti na kazdem jednotlivci, kde a jak prezentuje sve nazory?11:41Petr TřešňákU důležitých společenských témat se snažíme navenek – tedy na stránkách Respektu - prezentovat jeden názor, kamkoli jinam si každý může psát nebo říkat cokoli. Ten názor krystalizuje ve vnitroredakční debatě. Co se estetické stránky knihovny týče, úplně nadšený z ní nejsem. Ale zároveň mi připadá mnohem lepší než většina nákupních center, která se v Praze bez jakékoli debaty postavila. Kličkování magistrátu kolem stavby považuju za velkou chybu a ostudu. Vítězný návrh se má postavit.:24Josef DubskýVelice se mi líbil Váš článek „Romeo a Rwanda“, byl opravdu skvěle napsán, čímž se dostávám k otázce, proč se více nevěnujete článkům tohoto formátu? Dále se chci zeptat, jestli píšete i někam jinam kromě Respektu?11:43Petr TřešňákDíky, to jsem rád. Rwanda a postoj mezinárodního společenství k ní mě dlouhodobě zajímá. Profily bych chtěl psát víc, ale trochu bojuji s časem. Respekt mě dost vytěžuje a mám ještě jiné zájmy než psaní, takže nic moc navíc nestíhám. Ze své kulturní éry jsem si ponechal psaní o fotografii, což dodnes dělám rád. Mívám každý měsíc dva kratší texty v časopise Digitální Foto. Je to takový příjemný melouch.:25Radek MarvanTrochu jsem získal pocit, že Respekt (zřejmě i neúmyslně) přebírá určitá témata od jiných. Reaguje na to, o čem se mluví. Netvrdím, že je to špatně, ale měl jsem za to, že hlavně Respekt objevuje témata nová. Kde Vy sám nejčastěji nalézáte téma článků? Doma, s přáteli, při styku s dalšími novináři? Jak moc využíváte třeba informací z internetu? Máte doma obsáhlou knihovnu nebo jste toho názoru, že dostatek informací je již na netu?11:46Petr TřešňákTaky dobrá otázka. Je to takový mix podnětů. Na něco člověk narazí ve svém životě, na něco v zahraničních médiích, od kolegů z redakce. Občas je téma jasné – například výročí – a vymýšlí se, jak ho pojmout. Obsáhlou knihovnu nemám, knihy si kupuju nebo půjčuju ke konkrétnímu tématu. Internet využívám hodně, zejména pro zahraniční témata je to zásadní zdroj informací. Občas jsem s kolegy žertoval, zda bychom neměli uvádět jako spoluautora Google… Ale není to mechanická věc, můj obvyklý postup je najít si, co k tématu napsala světová média, inspirovat se a pak dělat vlastní průzkum. U nás i v cizině, což v době skypu a emailu neznamená nutně někam jezdit. I když na zahraniční reportáže jezdí kolegové hodně.
A nová témata – to je velký úkol, bohužel není vždycky ve vašich silách ovlivnit, zda k vám přijdou. Pokud píšeme o něčem obecně probíraném, snažíme se to alespoň dělat jinak.:03Stanislav RichterPtáte es čtenářů, jak se jim líbínový Respekt, co by změnili a co zachovali … vy sám jste jakého názoru? Já osobně chválím papír, ale menší výhrady mám k velikosti písma …11:48Petr TřešňákAno ptáme, na našem webu je dokonce diskusni fórum, kde si můžete názory čtenářů přečíst. Mě se změna celkově líbí. Dovedu si představit, že by grafika místy mohla mít větší šmrnc, ale to je detail. Zejména velké materiály působí dobře. Máte pravdu, že písmo je hlavně ve sloupcích trochu přidušené. Předpokládám, že grafiku budeme ještě dolaďovat za pochodu.:36Marek Petříček10. listopadu - jak píšete v aktuálním čísle, čeká Prahu možná pěkně dlouhá noc … Půjdete na fotbal? A co pochod neonacistů? Jakou formu protestu volíte vy?11:49Petr TřešňákVidíte fotbal, to mě nenapadlo. Kdo hraje ? Rád bych teď veřejně slíbil, že pochodu zabráním vlastním tělem, ale mám poměrně početnou rodinu, takže nevím, jestli mi něco nezkříží plány. Každopádně uvažuju, že bych tam zašel.:24Helena BrechtováVe své profesi se dále vzděláváte sám, nebo se o toto straá i Váš zaměstnavatel? Podporuje nějak další vzdělávání svých redaktorů? Formou workshopů, soustředění apod. ? Pořádá vaše redakce například společné víkendy?11:50Petr TřešňákZrovna tenhle podzim jsou dva naši redaktoři v USA na nějakém takovém workshopu. Asi to není takové jako v nadnárodní firmě, která utrácí za teambuilding, tady hraje roli spíš osobní iniciativa, jestli si něco seženete. Pak vás zaměstnavatel rád pustí. Mimo pracovní dobu se družíme jen omezeně , teď zrovna se tuším chystá nějaký společný tenis. Ale vztahy v redakci jsou většinou přátelské a vedení má velkou ochotu vyjít vstříc osobním potřebám nebo problémům.:09Zdenek KrausDobry den. Dle meho nazoru je dobrym napadem delat on-line rozhovory i s redaktory. Rozhovor s panem Spurnym me zaujal. Zminuje se tam i o zkusenosti s nahlizenim statu do jeho soukromi, coz se vzhledem k jeho clankum a vzhledem k situaci v teto zemi da predpokladat. Setkal jste se i vy osobne s tim, ze by vam nekdo zkousel proniknout do soukromi s cilem vas poskodit?11:52Petr TřešňákNe, nesetkal. Jarda je v tomhle ve specifické situaci, vážím si jeho práce i toho, jak snáší rizika. Je to náš 007. Já jsem dvojmístné číslo a takovým už se do soukromí nekouká.:56Petr VolfDříve jste pracoval pro neziskové organizace zabývající se enviromentalistikou (ekologií) - angažujete se i nadále v tomto oboru? Ekologie je v současnosti dosti preferovaným tématem, jak se stavíte k otázce globálního oteplování?11:53Petr TřešňákAno, dělal jsem pro Zelený kruh a Společnost pro trvale udržitelný rozvoj nějaké projekty související s Evropskou unií a životním prostředím. Teď už nic takového nedělám, na další pracovní vytížení nemám vedle žurnalistiky čas. V případě globálního oteplování se nechávám informovat mezinárodním klimatickým panelem a považuji jeho výsledky za velmi alarmující. Relativizujícím provokacím typu postoje českého prezidenta nevěřím a myslím, že nejsou věcné. Oteplování je zásadní úkol a výzva současného světa.:28Hana BečvářováChtěla bych se vrátit k vašemu únorovému článku o eutanázii (Až nás pámbu zavolá, tak pudem), tohle téma by se přeci dalo probrat více - chystáte v budoucnosti souhrn více pohledů?11:57Petr TřešňákTo jste se trefila - v některém z příštích čísel (zřejmě už příští týden) by mělo vyjít mé téma o eutanázii.:44Dan Č.Co ve vás vyvolalo premiérovo prohlášení, že by se mělo uvažovat o větší kontrole novinářů? Všiml jsem si, že nejste moc zadobře se syndikátem novinářů … Není tahle situace skutečně alarmující? Moc médií je obrovská. Taktéž moc politiků. Obě strany jsou si toho vědomy, navíc nad vším je moc peněz. Co s tím? Cítíte se vy osobně ohrožen současnou politikou? Jka na vás zapůsobil vývoj v Polsku? Díky.11:58Petr TřešňákŘeči politiků o regulaci médií mě vždycky znepokojovaly, Miloš Zeman měl svého času dokonce plán Respekt zničit… Mám pocit, že u Topolánka zůstane jen u řečí, ale to ho neomlouvá. Myslím, že teď nedovedu nějak stručně zformulovat, co se vztahem politiky a médií, je to obrovské téma. Nezávislost a právo na kritičnost médií by měly být pro politiky nedotknutelné podobně jako v anglosaském světě. A česká média by měla energii věnovanou premiérově ložnici přesměrovat do jeho politické agendy. Tohle jen stručně. K Polsku - jsem rád, že Kaczynský prohrál, to přitvrzující se kleropravičáství mě děsilo asi víc než Topolánkovy výhružky nebo pochody neonacistů Prahou.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].