Virus není ani silnější, ani slabší než na začátku pandemie. V zimě může být hůř
 
22_testovani_jaros
Autor: Milan Jaroš

Původce nemoci covid-19 je pořád stejně nebezpečný jako v zimě a začátkem jara. Důvody, proč má teď nemoc mírnější průběh, musíme hledat jinde, myslí si americká genetička a viroložka Emma Hodcroft, která působí na Basilejské univerzitě ve Švýcarsku. Hledání důkazů o tom, zda virus slábne, se věnuje text Neznámá superhvězda v aktuálním Respektu  35/2020. Následující článek je jeho doplněním a pozvánkou ke koupi.

Čím se zabývá projekt Nextstrain, na kterém ve Švýcarsku spolupracujete?

Snažíme se v reálném čase sledovat, jak se viry pohybují po světě. Slouží nám k tomu drobné mutace v jejich dědičné informaci, které připomínají překlepy – změníte náhodně jedno písmeno v textu, ale zpráva je stále čitelná. Viry se pořád rozmnožují a v každém, koho nakazí, vyprodukují velké množství vlastních kopií. Právě při tom překlepy vznikají. Většina z nich virus nijak neovlivňuje, ale my je používáme jako drobné značky vzájemné „rodinné“ příbuznosti. Můžeme pak nakreslit vývojový strom viru, který ukazuje, jak jsou všechny jeho varianty vzájemně příbuzné. Začali jsme s tím v roce 2015 u chřipky - a od té doby jsme studovali spoustu různých virů včetně eboly, spalniček, příušnic, ziky a dalších…

…a také nového koronaviru. Co jste o něm zjistili?

Ano, když v zimě a na jaře začala pandemie, rychle jsme se zaměřili i na SARS-CoV2. Bylo to vlastně úžasné. Normálně trvá měsíce, než se k nám dostanou vzorky odebrané pacientům. Odpověď vědecké komunity na příchod nového viru byla ale skvělá, vzorky jsme v průměru měli do třiceti dnů. Díky tomu jsme mohli zachytit, jak se virus mění a jak se šíří po světě, opravdu v téměř reálném čase. Potvrdilo se při tom to, co jsme očekávali z epidemiologických dat: všechny první vzorky viru nejenže pocházely ze stejné oblasti Číny, ale také byly skoro identické. To nám prozradilo, že virus je opravdu nový, že vznikl teprve nedávno. Během času se totiž virus mění, jeho vzorky se začínají vzájemně odlišovat právě kvůli oněm „překlepům“. Ale tenhle virus neměl dost času, aby se díky nim hodně rozrůznil. Jsme tak pevně přesvědčeni, že vznikl v Číně koncem roku 2019.

Emma Hodcroft
Emma Hodcroft • Autor: Oliver Hochstrasser

Nevěříte tedy různým zprávám, podle nich koloval například ve Španělsku už na jaře minulého roku? Španělští vědci ho prý objevili ve vzorcích z kanalizace odebraných v březnu 2019 v Barceloně.

Genetické důkazy jsou jasně proti. Tyhle zprávy nás vždycky zajímaly, kromě Španělska přišly - myslím - i z Francie a z Kalifornie. Žádný z těch týmů ale nedokázal ze vzorků genetickou informaci viru opravdu získat (španělští vědci hledali ve vzorcích pomocí tzv. PCR testů pouze tři geny nového koronaviru a u jednoho z nich test přinesl pozitivní výsledek, pozn. aut.). Neizolovali virus tak, abychom mohli potvrdit, že je to opravdu SARS-CoV2. Mohl to být jiný koronavirus, mezi lidmi jich cirkuluje několik druhů. V podobných studiích někdy vidíte ve vzorku něco, co tam ve skutečnosti není.

V řadě evropských zemí nyní znovu roste počet nakažených, ale počet hospitalizovaných zůstává nízký a na nemoc covid-19 se umírá méně než v zimě a na jaře. Traduje se proto, že koronavirus zeslábl. Je to pravda?

Nevidíme žádný důkaz, že SARS-CoV2 zmutoval tak, aby se stal méně nebezpečným. Je mnohem snazší něco rozbít, než to spravit, zvlášť pokud měníte věci náhodným způsobem. Většina mutací proto virus fatálně poškozuje, takže už nedokáže vyrábět další viry a daná změna mizí ze světa. A velká část zbývajících změn jsou pak zmíněné překlepy, které virus vůbec neovlivňují. Mutace způsobující změny v chování viru jsou velmi vzácné - a i když se projevují v buněčné kultuře, neznamená to, že to tak musí být v lidském těle. Přesné vysvětlení je složitější, ale jsme si celkem jisti, že v kmenech viru, které teď kolují po světě, nejsou žádné změny, kvůli nimž by nemoc měla méně závažný průběh. Vysvětlení, proč je teď méně hospitalizací i úmrtí, musí být v něčem jiném.

Reklama
Reklama

Karviná
Testování fotbalového týmu v Karviné, která se stala jedním z nových epicenter nákazy koronavirem • Autor: Ožana Jaroslav

V čem?

Neměli bychom zapomínat na dvě věci. Hospitalizace a úmrtí vždy přicházejí s časovým odstupem. Lidé neumírají hned a může trvat i týdny, než se vůbec dostanou do nemocnice. Kromě teď pozorujeme mnohem více nakažených mezi mladšími lidmi. Je to pravděpodobně kombinace většího množství testů (mladí jsou testováni, i když nemají žádné, nebo jen slabé příznaky nákazy) a toho, že ve srovnání se seniory se virus mezi mladými nyní opravdu šíří víc. Možná proto, že starší lidé jsou teď mnohem opatrnější, nebo naopak mladí mnohem méně opatrní, než byli na jaře. A protože riziko vážného průběhu nemoci hodně souvisí s věkem, můžeme čekat, že hospitalizací a úmrtí bude méně po celou dobu, kdy většina případů nemoci zůstane mezi mladými.

Co to znamená pro budoucnost?

Obávám se, že většina evropských zemí se dopouští stejné chyby – nedělají proti epidemii dost. Jsou jistě výjimky, Německo poměrně striktně vyžadovalo karanténu v epicentrech nákazy, Francie zpřísnila kontroly nošení roušek, ale třeba Švýcarsko a řada dalších států se řídí heslem „počkejme a uvidíme“. Chápu to, ekonomiky se snaží zotavit z finančních ztrát a země závislé na cestovním ruchu chtějí, aby turisté přijížděli a utráceli peníze. Jenže logika vývoje je neúprosná: počet infikovaných roste, a pokud nezakročíme, více nakažených nakazí víc dalších lidí, a tak pořád dokola. Opravdu si myslíme, že virus bude navždy kolovat jen mezi mladými? Nebo akceptujeme, že čím víc mladých bude nakaženo, tím větší bude pravděpodobnost, že se virus rozšíří do dalších věkových skupin a mezi lidi s různými dalšími nemocemi, chorobami srdce a podobně? Ti pak budou muset do nemocnice a začnou umírat. Současný mírný průběh epidemie nám dává šanci zasáhnout, ale my jsme ukolébáni falešným pocitem bezpečí.

Co by se tedy mělo udělat?

Dostat počet případů na tu nejnižší možnou úroveň. Teď, dokud je čas. S příchodem chladnějšího počasí se změní chování lidí – začnou trávit víc času uvnitř budov, vzájemně být víc v kontaktu, zavírat okna, topit. Změna našeho chování tvoří podstatnou část sezonality, kterou pozorujeme u virů způsobujících nachlazení, chřipku a dalších. Nejsme si jisti, co koronavirus udělá, ale pravděpodobně se bude chovat stejně, začne se snáze šířit a epidemie se na podzim zhorší.

Respekt 35/2020: Neznámá superhvězda – proč už koronavirus tolik nezabíjí

A jak konkrétně tomu zabránit?

Doporučila bych opravdu zasáhnout teď, než začne zima. Lidé pořád ještě tráví hodně času pod širým nebem a víme, jak během teplejšího počasí virus kontrolovat. Země, které nemají žádná pravidla pro nošení roušek uvnitř budov, by měly uvažovat o jejich zavedení. Spousta firem, třeba v Británii, doufá, že se v září vše vrátí k normálu, že lidé budou normálně chodit do práce. Opravdu bychom to měli akceptovat v době, kdy se počasí bude měnit? Nebylo by lepší počkat, jak se změna projeví, než pokročíme dál? Nechceme odložit otevírání škol a univerzit; já osobně obhajuji, aby školy normálně fungovaly, jak jen to bude možné, protože opak by měl vážné důsledky. Jenže pokud se školy v září otevřou, měli bychom přemýšlet, co jiného se dá udělat, aby nebylo moc změn najednou.

Mělo by se víc testovat?

Samozřejmě. Testy by měly být pro každého snadno dostupné. Pokud musíte jet čtvrt hodiny autem, abyste dojel na odběrné místo, spousta lidí se tím nebude obtěžovat. Někteří nemají auto, jiní tu čtvrthodinu času. Pokud ale vystoupíte z příměstského vlaku a narazíte na odběry, nebo na ně budete pravidelně narážet při cestě centrem města, a pokud budete mít výsledky během dvanácti hodin v mobilu, nebude vás to obtěžovat. Ve Švýcarsku pozorujeme varovný pokles počtu provedených testů, lidé mají menší zájem. Teď v létě to moc nevadí, protože případů je málo, i když jejich počet pomalu stoupá. V zimě ale mohou testy představovat hlavní zbraň. Bude-li jich dost, můžeme okamžitě najít všechny kontakty nakaženého a celý řetěz nákaz udusit v zárodku.

V Česku není problém jen v tom, že bychom museli na testovací místo jet 15 minut autem, ale také v tom, že se za testy platí, pokud nemáte doporučení lékaře.

To mě opravdu znepokojuje. Ve Švýcarsku jsou testy zdarma, v Británii a některých dalších zemích také. Přijde mi kriticky důležité, aby testy byly zadarmo, rychlé a snadno dostupné. Pokud lidé musí platit, k odběrům nepůjdou. Spousta jich má teď velké finanční problémy. Je potřeba lidi co nejvíce motivovat, aby se nechali otestovat, kdykoliv cítí, že by mohli být ohroženi. Země, které hodně testovaly, si vedly během pandemie lépe.

Koronavirus
Odebírání vzorku; ilustrační foto • Autor: AP

Jaká je vůbec situace kolem koronaviru ve Švýcarsku?

Počet nakažených není velký, ale zvolna roste. V poslední době přibývá i více než 200 případů denně, přitom v květnu a červnu to bylo často méně než 20 denně. Lidé zůstávají v klidu právě proto, že růst je pozvolný, což platí i pro mnoho dalších zemí. Není to jako na jaře, kdy nemoc náhle explodovala - teď se situace zhoršuje jen zvolna, celé týdny. Lidé si myjí ruce, jsou opatrní, používají roušky, které jsou tu povinné ve vlacích a veřejné dopravě, ale ne obecně v budovách nebo venku. Někteří je přesto nosí i tam. To všechno růst počtu nakažených zpomaluje, ale ne dost. Jestli to takhle půjde dál, dočkáme se exponenciálního růstu.

Zmínila jste se, že vysvětlení, proč virus není nebezpečnější než v zimě, je složitější. Jak tedy zní?

Souvisí to s vývojovým stromem, o kterém jsem mluvila. Pokud na něj umístíme všechny vzorky viru, které jsme získali třeba ze Švýcarska - dejme tomu - během posledních čtrnácti dnů, nepadnou do stejné oblasti. Vytvoří malé skupiny, protože lidé často nakazí partnera nebo kolegu v práci, ale obecně je nacházíme po celém stromě. Znamená to, že ve Švýcarsku cirkuluje řada různých variant koronaviru, ale všechny způsobují stejnou nemoc. Kdyby došlo na jaře nebo začátkem léta k mutaci, která by virus oslabila, viry odebrané v zimě by ve stromu byly jasně odděleny od těch současných.

Existuje jiné vysvětlení?

Ano, existuje také možnost, že všechny viry, které jsou teď mezi námi, získaly stejnou mutaci nezávisle, každý zvlášť, aniž by ji měl jejich společný předek. Ze statistického hlediska je však naprosto nepravděpodobné, aby se táž změna nezávisle vyskytla mezi tisíci cirkulujícími variantami viru. Virus zkrátka není ani silnější, ani slabší, než byl na začátku pandemie. Hlavní zprávou, kterou se proto snažím šířit, je, že v zimě může být hůř. Nechceme uvěřit, že se věci mohou zase zhoršit. To je velmi lidská reakce, popřením reality ale budoucnost nezměníme. Je lepší se připravit.

 

Emma Hodcroft vystudovala biologii v USA a genomovou analýzu na univerzitě v Edinburghu ve Skotsku. Během doktorských studií i po jejich dokončení se zabývala virem HIV, nyní se na Basilejské univerzitě ve Švýcarsku věnuje studiu SARS-CoV2 a dalších virů v rámci projektu Nextstrain.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Uhlíř

redaktor

uhlir

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte