Ranní postřeh Ivana Gabala: Trest prožitím historie?

Ze své osobní zkušenosti jsem zastáncem maximálních akademických svobod našich univerzit a jejich studentů. Zažil jsem vyhazování a zákazy studia za politické názory. Byť si dnes myslím, že zdejší univerzity už dávno měly řídit profesionální správní rady a týmy rektorů, nikoli volené akademické senáty, které si zajišťují konkurenčně měkčí prostředí. Je to ostatně vidět na dlouhodobě mizerné pozici našich univerzit v mezinárodních žebříčcích.

I mě ale zaskočilo vyvěšení palestinských vlajek a transparentů, a to téměř na den výročí útoku teroristů Hamásu na civilisty hudebního festivalu v sousedství Gazy, zabití stovek nevinných a odporné vzetí rukojmích, z nichž mnozí nepřežili. Přímočará studentská provokace vyvolala veřejné odmítnutí autoritami umělecké a kulturní branže. Vlajky vyvěsili zejména studenti uměleckých škol. Nenásledovala debata, ale ostrá konfrontace počínaje odstraněním transparentů a vlajek až po přestřelku na sociálních sítích, nevyjímaje akademické funkcionáře dotčených škol, zejména FAMU.

Prudkost výměny měla i kuriózní momenty, jako vtažení prvého z československých oscarových filmů Obchod na korze režisérů Kadára a Klose (1965) do diskuse o antisemitismu ve výuce FAMU. Spor se nevedl o film, ale o jeho zařazení do kontextu dnešních politických diskusí: zda je, či není vyvěšování palestinských vlajek a kritika postupu Izraele v Gaze projevem antisemitismu.

Mimochodem, doporučuji film zhlédnout. Silný, přesvědčivý snímek z doby fašistického Slovenského štátu a nástupu antisemitismu a transportu Židů na menším slovenském městě, a to především pro chamtivost a chuť zabavovat („arizovat“) židovské majetky. Ano, antisemitismus se u nás historicky pěstoval nejvíc, když se při tom dalo Židům něco sebrat, nebo je potlačit v konkurenci. Můj přítel Fedor Gál dodnes vzpomíná, jak s maminkou ještě roky po návratu z koncentráku „potkávali“ svoje věci u svých sousedů. Při protestu studentů proti vojenské kampani Izraele ovšem o nic takového nešlo.