Jaké tužby a limity si stanovíme, až nás umělá inteligence zbaví všech starostí a omezení?

Opravdu si myslíte, že žijeme v počítačové simulaci? To je otázka, kterou švédský filozof Nick Bostrom dodnes dostává poměrně často. Před více než 20 lety se totiž proslavil článkem, v němž napsal, že naše životy se zřejmě odehrávají v čemsi na způsob hyperrealistické videohry. „Nikdy jsem veřejně nevyčíslil, jak velká ta pravděpodobnost je. Ale stále si myslím, že to je reálná možnost,“ říká Bostrom v rozhovoru pro Respekt s tím, že této hypotéze dál nahrává pokračující technologický vývoj.

Právě otázky ohledně toho, kam vyústí budoucnost lidstva ve spojení s nezadržitelným pokrokem v oblasti umělé inteligence, se postupně dostaly do popředí jeho myšlení i knih. Zároveň s tím Bostrom rozvíjí transhumanismus – směr, v jehož jádru stojí představa, že současná podoba lidského druhu není konečná a tělesné, intelektuální i emoční kapacity člověka můžeme s využitím nanotechnologií, genetiky i umělé inteligence zásadně proměnit.

Kritici namítají, že snahy o vylepšení lidí mohou vést k zásadním sociálním nerovnostem a časté je i přirovnávání k eugenice. Ostatně termín transhumanismus pochází od britského evolučního biologa Juliana Huxleyho, který ve čtyřicátých letech zastával mimo jiné názor, že dlouhodobá nezaměstnanost by měla být důvodem pro sterilizaci. 

Zdiskreditovanou eugeniku spojenou s hrůzami minulého století Bostrom odmítá. Nicméně poukazuje na to, že někteří autoři v současných debatách o bioetice pracují s koncepty tzv. nové či liberální eugeniky. A zastává názor, že o etice a společenských důsledcích lékařské či reprodukční genetiky je dobré vést otevřenou diskusi. Očerňování všeho, co je spojené se slovem eugenika, tomu podle něj neprospívá. A právě tento „bezpředsudečný“ postoj ke kontroverzním konceptům z něj činí respektovanou, ale zároveň polarizující intelektuální postavu.