Přestěhovali jsme se do zahraničí, kde jsem stále pod tlakem a manžel je ve vztahu nespokojený

Nedávno jsme se s manželem a dvěma malými dcerami přestěhovali do zahraničí. Jde o zemi EU, kde já mám práci (ještě ze Slovenska) a manžel je doma s dětmi. Proces přestěhování byl dost zdlouhavý. Navzdory systému, ve kterém bych čekala, že vše půjde hladce, máme stále nějaké překážky – jednou stěhování do nového bydlení, podruhé zajištění místa ve školce pro děti. Všechny životní kroky, které jsme na Slovensku zvládali s lehkostí, tady trvají dvou až trojnásobně déle a jsou komplikované.

Problém je ale jinde. Manžel mě podporuje, sám se chystá najít si práci, učí se místní jazyk, pečuje o děti. Ale chtěl by, abych byla jako dřív. Usmívající se, veselá, pozitivní. Ale já už více než půl roku pociťuji velký tlak – nejprve při získání místa samotného, ​​následně spojený se stěhováním. I na místě jsou všechny formality pobytu víceméně na mně, protože mám jakž takž zázemí v práci. Tam však také musím podat určitý výkon.

Suma sumárum, jsem ve stresu, nervózní, napjatá. Nevím, jak se uvolnit, kde začít. Mám pocit, že mi svět padá na hlavu. A když mi kolegové i manžel říkají, že je to dočasné, že musím relaxovat, odreagovat se, mám pocit, že jsme všichni z jiné planety a že mi vůbec nerozumí. Manžel už párkrát poznamenal, že zahraničí byla moje iniciativa a není v tomto nastavení manželství (kde já jsem negativní) spokojen.

Na Slovensku jsem zvyklá sportovat, cvičit, tady na to jaksi není čas a vyřizovat vstup do fitka je další administrativní překážka, která se mi aktuálně zdá jako nepřekonatelná. Nevím, jak se „nastavit“ pozitivně. I přesto, že se považuji za extrémně zorganizovaného člověka, najednou mi čas uniká mezi prsty a mám pocit, že jen zalepuji jednu díru za druhou.