Všechny publikované články
Koupím biopotraviny. Zn.: nešetřím
Hana Langová (40) podniká v ekologickém zemědělství na statku v Peníkově nedaleko Slavonic. Kozy které chová mají kotce vystlané slámou, farmářka je neuvazuje ani k dojení, raději všechny obejde s nádobou.
Mohla by kozí biomléko prodávat mlékárně, ale není zájem. Bioprodukty se v běžném podniku smí zpracovávat jen za zvláštního režimu, přísně odděleně od ostatního zboží. Aby bylo „košer“, mlékárna by musela zastavit výrobu, vymýt nádoby a potrubí, a pak teprve nalít kozí mléko a znovu spustit linku. I když tedy peníkovská farmářka vyrábí skvělé sýry, vede je jako „domácí spotřebu“ a do obchodní sítě je nedodává.
V Brně řádí škodná
Ve výstavní síni bývalé brněnské slévárny Vaňkovka se sešla asi stovka lidí: pár desítek postarších zahrádkářů, mladé matky, studenti, lidé z brněnské nadace Partnerství a Hnutí Duha a také několik magistrátních úředníků. Je první čtvrtek v měsíci, a to se ve Vaňkovce debatuje o městě.
Neuzavřená revoluce
Pánové Slezák, Laštovička a Hirnšál jsou architekti před čtyřicítkou. Každý má svůj život, svoji práci, každý bydlí v jiném městě. Jednu věc ale sdílejí: ani po šestnácti letech pro ně neskončila revoluce. Událost, kterou mají ostatní zasutou ve vzpomínkách, oni prožívají pravidelně každý rok u soudu, kde proti nim stojí jejich někdejší učitel – bývalý komunista Jan Snášel. Případ je v médiích známý jako „omluva za listopad“, a pokud by chtěl někdo v rychlosti vyprávět příběh Česka posledních dvaceti let, těžko by mohl vybrat lépe.
Porno v Brně
U brněnského nádraží zastavuje oranžová tramvaj s velkým reklamním nápisem na karoserii: „Práce: www.lipstick.cz.“ Nikdo z cestujících si černého písma nevšímá, ale mladá žena s lehkým kočárkem s úžasem zírá na velká písmena a zapomíná nastupovat. „No to snad ne! Tahle firma přece podniká na internetu s pornografií a erotikou!“ Kateřinu Szczepaníkovou nábor k prodejnému sexu na městských reklamních plochách tak rozhořčil, že se kvůli němu vydala na válečnou stezku.
Kde budou žít naše děti
Pokud bychom měli možnost stavět nová města, jaká by byla? Ta otázka vzbuzuje zvědavost. Dokázali bychom to alespoň tak dobře jako naši předci? Jak by se v nich žilo? Brzy se budeme moci přesvědčit na vlastní oči. Před největšími tuzemskými sídly – Prahou, Brnem a Ostravou – se otevírá unikátní možnost zásadním způsobem dostavět svá centra. Jak to všechno dopadne? „Dříve vznikalo historické centrum po staletí, dnes to má být za několik let,“ poukazuje na jeden z paradoxů rozvoje dnešních měst historik architektury Jan Lukeš. Ještě dost času měla západní města, která měnila svoji tvář po druhé světové válce a v dalších padesáti letech. Za železnou oponou to ale bylo jinak. Příkladem je Berlín. Ještě před patnácti lety mu vévodila betonová zeď, kterou z východní strany lemovala minová pole střežená vojáky a v důkladném odstupu od zdi pak šedivé stěny starých činžáků a dokonce zbytky někdejších říšských úřadů. Ze západu zůstalo vše tak, jak to vypadalo na konci války po odklizení sutin. Táhla se tu rovná planina s hromadami hlíny a ostrůvky kopřiv. Zatímco NDR střežila, aby se ke zdi nikdo z jejích občanů nemohl přiblížit, Západní Berlín trpělivě čekal na chvíli, kdy zeď padne a začne se stavět nové centrum spojeného Berlína.
Rasista se objal s korupčníkem
Obyvatelé brněnského předměstí Útěchov zažili dramatickou volbu: do čela radnice vybírali mezi bývalým vůdcem republikánů Miroslavem Sládkem a sesazeným ředitelem brněnského studia České televize Zdeňkem Drahošem. Sládkova strana Bezpečí a prosperita získala tři mandáty, Drahošovi Nestraníci pro Moravu také, jeden mandát má ODS. Kdo bude starostou nejmenší brněnské čtvrti, není zatím jasné.