Pavla Hobstová

I v České republice už má boj proti domácímu násilí za sebou přelomový bod. Stal se jím na začátku loňského roku zákon, který umožňuje policistům jednoduše vykázat násilníka na deset dní z domu. V Brně jsou ale ještě o kousek dál.

Jsme v Zahradě u smrku v Králově Poli, kterou Brňané s pýchou označují jako první veřejnou zahradu v České republice.

Hana Langová (40) podniká v ekologickém zemědělství na statku v Peníkově nedaleko Slavonic. Kozy které chová mají kotce vystlané slámou, farmářka je neuvazuje ani k dojení, raději všechny obejde s nádobou.
Mohla by kozí biomléko prodávat mlékárně, ale není zájem. Bioprodukty se v běžném podniku smí zpracovávat jen za zvláštního režimu, přísně odděleně od ostatního zboží. Aby bylo „košer“, mlékárna by musela zastavit výrobu, vymýt nádoby a potrubí, a pak teprve nalít kozí mléko a znovu spustit linku. I když tedy peníkovská farmářka vyrábí skvělé sýry, vede je jako „domácí spotřebu“ a do obchodní sítě je nedodává.

Ve výstavní síni bývalé brněnské slévárny Vaňkovka se sešla asi stovka lidí: pár desítek postarších zahrádkářů, mladé matky, studenti, lidé z brněnské nadace Partnerství a Hnutí Duha a také několik magistrátních úředníků. Je první čtvrtek v měsíci, a to se ve Vaňkovce debatuje o městě.

Nejvyšší soud pracuje dál, ale jen samospádem. Za zavřenými dveřmi kanceláří se dva tábory tiše přou o budoucnost. Nejen svou vlastní, ale celé české justice.

Pánové Slezák, Laštovička a Hirnšál jsou architekti před čtyřicítkou. Každý má svůj život, svoji práci, každý bydlí v jiném městě. Jednu věc ale sdílejí: ani po šestnácti letech pro ně neskončila revoluce. Událost, kterou mají ostatní zasutou ve vzpomínkách, oni prožívají pravidelně každý rok u soudu, kde proti nim stojí jejich někdejší učitel – bývalý komunista Jan Snášel. Případ je v médiích známý jako „omluva za listopad“, a pokud by chtěl někdo v rychlosti vyprávět příběh Česka posledních dvaceti let, těžko by mohl vybrat lépe.

U brněnského nádraží zastavuje oranžová tramvaj s velkým reklamním nápisem na karoserii: „Práce: www.lipstick.cz.“ Nikdo z cestujících si černého písma nevšímá, ale mladá žena s lehkým kočárkem s úžasem zírá na velká písmena a zapomíná nastupovat. „No to snad ne! Tahle firma přece podniká na internetu s pornografií a erotikou!“ Kateřinu Szczepaníkovou nábor k prodejnému sexu na městských reklamních plochách tak rozhořčil, že se kvůli němu vydala na válečnou stezku.