Pokračovat za každou cenu

Jak se studuje na univerzitě, kde se umí přizpůsobit studentům s handicapem

Mezi budovami brněnské Masarykovy univerzity procházejí dvě studentky zavěšené do sebe loktem. Před hlavním vchodem se rozdělují, drobná plavovláska vyndává z kabelky svazek tyček, ze kterého v mžiku skládá bílou hůl.

Pětadvacetiletá studentka religionistiky Jana Zlámalová nevidí, ale přesto s jistotou míří po schodišti do učebny. V lavici otvírá notebook velikosti knížky, zapojuje sluchátka a „listuje“ ve skriptech. „Je nejlepší v ročníku, vyhrála fakultní kolo studentské vědecké práce,“ chválí nevidomou studentku její učitel Luboš Bělka. „Potřebuji jen počítač a mobil s mluvícím programem, hmatový řádek, bílou hůl a trochu víc času na přípravu. Červený bakalářský diplom mi utekl o fous,“ potvrzuje Jana s úsměvem svou dobrou pověst. Pro pořádek se ale sluší dodat, že bez mimořádné podpory, kterou v Brně už devět let využívají studenti s nejrůznějšími typy handicapů, by si Jana Zlámalová mohla o svých vynikajících výkonech nechat jen zdát.

Jasná výhoda
Když byly Janě Zlámalové tři roky, těžká forma revmatické horečky jí způsobila zánět oka a poškodila sítnici. Její stav se každým rokem horšil. Když už bylo jasné, že pouhé brýle potíže malé školačky…