Lucie Dorůžková

„Dřív byly velké vlny jen v listopadu a prosinci. Dnes už jsou skoro každý měsíc,“ říká ustaraně sedmasedmdesátiletý tuvalský rybář Falealuga Apelamo a svůj zrak upíná k oceánu. Jeho obavy, které popsal časopis Smithsonian Magazine, jsou namístě: některé tuvalské domy už pod jejich přívalem zmizely pod vodou, a lidé tak přišli o střechu nad hlavou. Podobný osud potká během čtyřiceti let všech jedenáct tisíc obyvatel tohoto malého pacifického ráje. V důsledku globálního oteplování ho má totiž pohltit zvýšená hladina světového oceánu, proto se již dnes část Tuvalanů pokouší v okolních zemích získat azyl. Odborníci na migraci upozorňují, že lidí opouštějících své domovy kvůli zničenému životnímu prostředí každý rok rapidně přibývá. Jestli se vyplní nejčernější prognózy, v půlce století jich bude sto padesát milionů, což je pětkrát více než dnes. Jedním z možných cílů těchto běženců má být Evropská unie. Jak je na jejich přijetí připravená a čím k řešení tohoto problému může přispět Česko?

Za kulturní centrum platila dřív Paříž, dnes odcházejí mladí umělci do Berlína nebo New Yorku. Že se za uměleckou kariérou vyplatí odejít i na Sibiř, kterou má běžný Středoevropan spojenou hlavně s gulagy a třicetistupňovými mrazy, potvrzuje příběh české loutkoherečky Dany Ibragimovy. Už třetí sezonu hraje v divadle Skazka v dálném Abanaku a domů nijak nespěchá.

Ačkoli od největší tragédie 20. století už uplynulo šedesát let, v posledních letech je celospolečenský zájem o téma holocaustu silnější než kdy předtím. Nacistické genocidě se věnují výstavy, projekty, znovu zaměstnává i archiváře. Organizace jako Spielbergova nadace už léta zaznamenávají svědectví přeživších, dokud to ještě jde, a v současné době kulminuje i jiné úsilí: snaha vrátit tvář a osobní příběh alespoň zlomku z oněch šesti milionů lidí, kteří se z vyhlazovacích táborů nevrátili. Zatím poslední takový projekt představuje nyní pražské Židovské muzeum na výstavě Nalezené tváře v Galerii Roberta Guttmanna.

S vědomím, že už za pět týdnů proběhne české referendum o vstupu do EU, vyrazili politici koaličních stran minulý týden debatovat o Evropě s občany. Stranickou kampaň oficiálně zahájili lidovci a unionisté, sociální demokracie si v europlánu odškrtla několik dalších posezení s voliči. Ať už se ale hovořilo v pražských sálech či pod širým nebem daleko od metropole, vždycky vyplula na povrch jedna věc: lidé stále postrádají konkrétní informace, jak vstup do Unie ovlivní jejich život – a politici či úředníci jsou z tohoto zjištění překvapeni.