0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Politika12. 7. 20168 minut

Šťastná zpráva z Brna

Rodiny z ubytoven a zatuchlých sklepů dostanou šanci žít v normálním městském bytě

Jan Milota (vlevo) a Martin Freund • Autor: Hana Čápová

Deset brněnských rodin se minulý týden dozvědělo, že vyhrálo v loterii. Právě v Brně se totiž rozbíhá projekt Rapid Rehousing. Z více než čtyř set rodin, které žijí ve špatných podmínkách, třeba na ubytovnách, město vylosovalo padesát, které dostanou městský byt. Z nich teď dobrou zprávu slyšela první desítka.

Super pocit

Reklama

„Za první vylosovanou paní jsme byli ve čtvrtek,“ vypráví Jan Milota, sociální pracovník z organizace IQ Roma servis. „Řekli jsme jí: Máme pro vás šťastnou zprávu. Byla jste vylosována.“ Plesnivý a zatuchlý sklepní byt, kde žena žije se čtyřmi dětmi, pak opravdu štěstí ovládlo. „Říkala, že nemůže ani stát na nohou, jak se jí podlamují kolena. Musela se opírat o kuchyňskou linku,“ vzpomíná Milota. „Nejstarší dcera se celou dobu, co jsme tam byli, jen smála.“

Milotu doprovázel politik, zastupitel za Žít Brno Martin Freund. Právě parta někdejších recesistů, kteří dnes městu vládnou v koalici s ANO, zelenými, TOP 09 a lidovci, projekt navracení lidí do městských bytů prosadila. „Je to super pocit,“ říká Freund. „Přijdete do odporného bytu, kde jsou čtyři děti, a řeknete: Budete mít normální bydlení.“

Oba roznašeči dobrých zpráv se z nové situace radují skoro stejně jako vylosované rodiny. Milota proto, že jako sociální pracovník léta zažíval bezmoc, když nedokázal vyloučeným lidem pomoci. „Roky řešíme jen to, že lidé přichází o bydlení,“ říká. „Sledujeme, jak se propadají a nemůžeme nic dělat. Třeba kvůli jedné romské rodině z ubytovny jsem obvolal desítky majitelů domů, než jeden kývl. Když už se měli stěhovat, majitel couvl, že prý si to nepřeje jeho manželka.“

Politik Freund má za sebou stovky hodin vyjednávání - s koaličními partnery, opozicí, s městskými částmi, které projektu poskytly své byty. Proti projektu Rapid Rehousing nakonec na zastupitelstvu hlasovali jenom komunisté, ostatní politici, kteří pro něj nehoří nadšením, se jen zdrželi. „Myslím, že rozhodlo, že Žít Brno dávalo najevo, že je to pro nás hodně důležité,“ říká Freund. „Nikdy to výslovně nepadlo, ale bylo jasné, že kdo s námi chce být v koalici, musí projekt akceptovat.“

Povedou si lépe?

Projekt začal registračním týdnem. Sociální pracovníci vyrazili do ulic a pokusili se najít všechny rodiny, které jsou v Brně v bytové nouzi. Spadají sem rodiny, které žijí na ubytovnách, v azylových domech, po známých, v hygienicky nevyhovujícím či hodně malém bytě, kde na jednoho člověka připadá méně než pět metrů čtverečních (tedy, čtyřčlenná rodina by žila na méně než dvaceti metrech čtverečních). Takových rodin se v Brně našlo 426. „Počet se ale mění každým dnem,“ říká Milota. „Některé rodiny si najdou lepší bydlení, jiné o ně naopak přijdou.“

Z těchto více než čtyř set rodin magistrát vylosoval 150. Romské a neromské rodiny jsou mezi vylosovanými zastoupeny v poměru 6 ku 4. Padesát jich dostane městský byt, dalších sto tvoří srovnávací skupinu. Ostravská univerzita bude sledovat obě skupiny rodin a zjišťovat, jak si povedou ti, kdo dostali lepší bydlení ve srovnání s těmi, kdo ho nedostali. „Očekáváme, že rodiny, které dostanou byt, budou lépe zvládat i další životní situace, snáze si najdou práci, děti budou mít menší problémy se školou, rozpočet rodiny bude stabilnější,“ říká Jan Milota.

Štěstí budou sociální pracovníci IQ Roma servis nosit do rodin celkem pět měsíců, až do listopadu, každý měsíc do deseti. Rodinám, které dostanou byt, budou následně poskytovat podporu, aby si ho udržely.

Nájem je nastavený tak, že by na něj rodiny, s využitím dávek na bydlení, měly bezpečně dosáhnout – 40 korun za metr čtvereční (pro srovnání, v centru Brna stojí nájem od 90 do 120 korun, v Líšni kolem 50 korun, v Kohoutovicích 43 korun za metr čtvereční). Rodiny zároveň hned s nájemní smlouvou podepíší závazek, že dávky půjdou rovnou na účet obce a ta z nich zaplatí nejen nájem, ale také plyn a elektřinu. „Celý zbytek života to ze ně město dělat nebude, ale zpočátku ano,“ říká Freund. „Musíme počítat s tím, že jsou mezi nimi i lidé, kteří nikdy v normálním bytě nežili, šli třeba z dětského domova rovnou na ubytovnu.“

Kvůli neplacení by rodiny o byt přijít neměly. Mohou sice zrušit závazek, podle kterého jdou dávky rovnou městu, sociální pracovníci se o tom ale hned dozví. „Půjdeme za nimi a budeme probírat, zda je to rozumné,“ říká Milota. A když nic jiného nezbude, mohou jít peníze z dávek na účet města i proti vůli nájemníků – zákon zná pro tento případ takzvaný institut zvláštního příjemce.

Spor o zásluhy

Riziko, že se rodina v novém bytě neudrží, ale přesto existuje. „Dá se čekat, že sousedé nebudou naše rodiny zrovna vítat,“ říká Milota. Třecích ploch bude jistě dost. „Způsob života je na ubytovně jiný, někteří lidé mají problémy s drogami,“ říká Milota. Navíc pojetí domácnosti mají některé z rodin jiné, než je většinovým zvykem. „Rodina je pro ně širší, mlhavější, není to úplně nukleární rodina,“ říká Milota. „Setkali jsme se s návrhy – možná by se s námi stěhoval ještě tenhle člověk a dítě, které doteď vychovávala maminka, kdyby se mu chtělo.“ Romské rodiny mají navíc solidární přístup k široké rodině a když se někdo z ní octne na ulici, dá se očekávat, že se s ním podělí o střechu nad hlavou.

„Pak do toho budeme vstupovat a vyjednávat – neskutečně si vážíme toho, co jste udělali, ale tím, že jim pomůžete, se vystavujete riziku, že sami přijdete o bydlení,“ předvídá Milota. „Může se stát, že se někdo vrátí z vězení s problémy, které rodinu zatíží.“ Zároveň zná z praxe případy, kdy se na takovou nechtěnou rodinu házelo vše špatné, co se v domě dělo, i když s tím třeba neměla nic společného. „Jsme připraveni rozkrývat, co jsou skutečné problémy, jednat s rodinou o jejich nápravě a vyjednávat se sousedy,“ říká Milota. „Kdyby si na některou z rodin sousedé opakovaně stěžovali magistrátu, těžko budou mít zastupitelé chuť jí po roce smlouvu zase prodloužit.“

„Nemyslíme si, že lidé budou najednou moudří, vzdělaní a bohatí jen proto, že dostali byt,“ říká za politiky Martin Freund. „Vadí mi ale názor, že bydlení je něco, o co se každý člověk musí zasloužit. Podle mě je to právo, které by nemělo být ničím podmiňované.“ Právě s tímhle názorem, že kdo si vedl tak špatně, že o bydlení přišel, si ho nezaslouží – nebo že by si ho měl nejdřív nějak zasloužit - polemizoval v debatách s politiky a občany nejčastěji. „Argumentoval jsem, že ti, které společnost z nějakého důvodu vyplivla, nezmizí, nepřestanou nás otravovat,“ říká Freund. „Nikdo přece nechce překračovat bezdomovce na ulici, nechce platit systém dávek, které jdou obchodníkům s chudobou. Dávky na bydlení jsou v Česku dost vysoké, jen existuje skupina lidí, kteří je nemohou upotřebit nikde jinde než na ubytovnách.“

Plavba začíná

Nejvíc se proti „nespravedlnosti“ podle Freunda bouří lidé, kteří se ve svých stávajících bytech tak tak drží. Vzpomíná na debatu, kterou měl s politiky a občany ve čtvrti Bystrc. „Po debatě za mnou přišel pán, který během ní nejvíc křičel, jak je projekt nespravedlivý,“ říká. „Svěřil se, že má dluhy, dítě a dělá, co je v jeho silách, aby rodina o byt nepřišla. Říkal jsem mu, to je super, že se tak držíte. Ale co když si na stavbě zlomíte nohu? Snažil jsem se mu vysvětlit, že Rapid Rehousing není nic proti němu, ale pokud se bude dařit, je to jistota i pro něj.“

O tom, že si lidé mají bydlení zasloužit, se podle Freunda navíc snáz mluví teoreticky než tváří v tvář lidem, kterých se to týká. „Když přijdete do toho sklepa, kde žije maminka se čtyřmi dětmi, je vám jasné, že musí mít spoustu problémů, kvůli kterým v životě selhávala,“ říká politik. „Ale co pak můžeme chtít od dětí, které v tomhle vyrostou? Za třicet let budeme teoretizovat, zda si zaslouží, nebo nezaslouží bydlení. Někde se ten kruh musí rozetnout.“

To, co v Brně začalo minulý týden, je jen pilotní projekt. Po dvou letech bude vyhodnocen a pokud dopadne dobře, mohl by se tento přístup stát v Brně a třeba i v celém Česku samozřejmostí. Politikům i sociálním pracovníkům proto hodně záleží na tom, aby vše dobře dopadlo, co nejvíc vylosovaných rodin si byt udrželo (ve světě je úspěšnost podobných projektů kolem 80 procent a Milota míní, že v Brně budou lepší) a aby se jejich život začal lepšit také v jiných oblastech. Budou proto s těmi, kdo měli štěstí, otevřeně mluvit o tom, že nejde jenom o ně – že spolurozhodují, zda projekt bude pokračovat. „Každý měsíc bude slavnostní setkání těch deseti rodin, které dostaly byt,“ říká Freund. „Chceme je vzít na loď – symbol, že začíná jejich plavba do nového života.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].