Nabízí slovenská politická scéna inspiraci pro českou opozici?

Od nástupu kabinetu Andreje Babiše řeší česká opozice zásadní otázku. Jak čelit vládě, jejíž část zvolila jako svou komunikační strategii trolling, další má otevřeně proruskou rétoriku a nejsilnější část v této změti nemá ambici své juniorní partnery korigovat?

Opoziční politici před volbami varovali před „ficovským scénářem“ a dnes v krocích Babišova kabinetu hledají paralely právě s tím, jak ke svému poslednímu vládnutí přistoupil slovenský premiér. „Pořád se učíme. Je to jako s Trumpem. Každý den teprve zjišťujeme, jakým způsobem budou fungovat ANO a Andrej Babiš, protože to nikdo neví. Ta nečitelnost je asi to nejhorší,“ shrnul situaci měsíc po ustavení kabinetu jeden z tehdejších vysoce postavených lidovců Eduard Hulicius. „Jak se s tím má vyrovnat opozice? Jakou rétorikou, jakými akcemi, jakými aktivitami, když o tradiční nástroje není zájem? Tohle si zatím teprve vyjasňujeme,“ řekl tehdy.

S tímhle má právě Slovensko svoje zkušenosti: v technice opoziční práce v éře nepředvídatelnosti a posouvání hranic je o dva a půl roku dál. A tato zkušenost se zjevně ukazuje jako vhodná k vývozu přes hranice. Naposledy to připomněl letos v březnu současný nizozemský premiér a předseda liberální partaje D66 Rob Jetten po svém vítězství v jarních sněmovních volbách: „Jeden z hlavních úspěchů naší kampaně bylo turné po naší zemi, zejména po okrscích, kde nás nikdo nevolil. To jsme se naučili u našich slovenských přátel,“ řekl.

Přáteli měl na mysli nejsilnější opoziční stranu: Progresivní Slovensko. Jaká je tedy jejich opoziční lekce?