Kaczyński opět vyhrál volby, ale na maďarský scénář nedosáhne

V nedělní polských volbách zvítězí Právo a spravedlnost. Nezodpovězenou otázkou zůstává pouze to, zda bude muset pro vládu na další čtyři roky hledat koaličního partnera, nebo nadále povládne samostatně. Ačkoli v zemi došlo podle různých mezinárodních žebříčků od roku 2015 ke zhoršení stavu právního státu i novinářské svobody, je oblíbenost vládnoucí strany z pohledu voličů pochopitelná: Jarosław Kaczyński naplňuje očekávání, která do něj a do jeho strany před čtyřmi lety vložili. Polské volby jsou především o důvěře, která se vytvořila mezi vládnoucí garniturou a jejímu podporovateli.

Prozíravá politika

Ještě před pěti lety máloco nasvědčovalo tomu, že by Právo a spravedlnost dokázalo překročit třicetiprocentní hranici podpory; jejich výsledky stály zejména na pevném voličském jádru. Skandály tehdy vládnoucí Občanské platformy i odchod Donalda Tuska na důležitý post v Bruselu však u polské veřejnosti vytvořily dojem, že vládnoucí třída se stará zejména o sebe.

Právo a spravedlnost toho využilo jak v prezidentských volbách v roce 2015, ve kterých zvítězil neznámý, ale velmi pracovitý Andrzej Duda, a nikoli tehdejší hlava státu Bronisław Komorowski, tak zejména v parlamentních volbách. Pomohla mu k tomu předvolební strategie zaměřená na sociální otázky a skutečnost, že do čela kampaně postavilo nové tváře, které veřejnost tolik nepolarizovaly. Poláci se rozhodli rozdat karty jinak a alternativa v podobě Práva a spravedlnost se jim po mnoha letech najednou zdála lákavou.

Čtyři roky vlády „dobré změny“, jak znělo heslo Práva a spravedlnost, přinesly konfrontační tón vůči Evropské unii i Německu, zásahy do nezávislého soudnictví, zmonopolizování veřejnoprávních médií pro vládní propagandu a porušování ústavy. Na stranu druhou ale znamenaly období slušného hospodářského růstu a štědrých sociálních programů. Právě vlajková loď Práva a spravedlnost – program 500+ – je pro vládě nakloněné Poláky symbolem posledních čtyř let. Díky tomuto opatření získaly rodiny příspěvek asi 3000 korun na každé druhé a další dítě, přičemž od letoška mají nárok na příspěvek úplně všichni.

Ačkoli pozitivní dopady na porodnost nebo snížení podílu nejchudších rodin, což byly obecné cíle programu, jsou prozatím nejisté, bezprostřední dopad rodiny pociťují. Krátce po zavedení programu se objevily efekty v podobě většího počtu nově zaregistrovaných aut, zakoupených dovolených nebo  vyšších úspor. Pravý význam je však symbolický. Poláci jsou přesvědčení, že se stát o rodiny zajímá, zatímco před nástupem Práva a spravedlnost na ně podle průzkumů kašlal. Rodinou politiku státu dnes hodnotí jako nedostatečnou jen sedm procent Poláků.

Ti, kteří v neděli zvolí Právo a spravedlnost, tak již neučiní „na zkoušku“ jako v roce 2015, ale s vědomím, že tím hlasují za udržení programu 500+ a dalších sociálních opatření. Ano, často i s tím, že Právo a spravedlnost se pokusí zcela ovládnout soudnictví a bude více zasahovat do médií.  Nicméně se stavem soudů nebyli Poláci spokojení od 90. let a veřejnoprávní a v menší míře i privátní média se snažila více či méně ovládnout každá vláda. A kvůli tak abstraktním věcem, jako je právní stát, se voličská dynamika nezmění.

Slabá opozice

Dalším důvodem, proč Jarosław Kaczyński znovu vyhraje volby, je marnost polské opozice. Soutěžit se štědrými sociálními programy je pro ni obtížné, zvláště když ekonomika roste a Polsko poprvé od roku 1989 může navzdory vyšším veřejným výdajům navrhovat vyrovnaný rozpočet. Pokud budou hlasovat pro hlavní opoziční sílu, tedy Občanskou koalici, bude to hlavně z obavy před pokračováním současné vlády. Pozitivní motivace chybí a za stranou stojí stále stejné tváře, které byly při ztrátě důvěry u voličů v letech 2014–2015.

Řada lidí se navíc obává, že by Občanská koalice mohla nově zavedené programy zrušit nebo přiškrtit. Při pomyslném výběru mezi neoliberálními nástrahami globalizovaného světa a ochrannou či podpůrnou péčí silného státu se většinou polští voliči rozhodují pro druhou možnost. Opozici také chybí jiný dostatečně silný příběh, kterým by k sobě znovu nalákala podporovatele.

Jaroslaw Kaczyński realizoval v posledních čtyřech letech svůj velký sen – změnit Polsko. Dařilo se mu to, ale svoji práci hotovou nemá. Kaczyński a jeho strana nejsou spokojení s tím, jak proběhla politická a hospodářská transformace v 90. letech a jeho životním politickým cílem je náprava chyb, které podle nich v té době nastaly. Ze svého pohledu je ale i po čtyřech letech stále na začátku, neboť k reálné změně potřebuje změnit ústavu. Potřebnou dvoutřetinovou většinu v parlamentu však s největší pravděpodobností nezíská. Ačkoli se tak o volbách hovoří jako o těch nejzásadnějších od roku 1989, bude se po nich Polsko dál měnit spíše jen postupně - a plné naplnění „maďarského scénáře“ nečekejme.

Autor je ředitelem Výzkumného centra AMO