Kam směřuje Čína?

Jak typické jsou pro Čínu příběhy, které ukazuje film Ke světlu?Čínské hornictví je nejnebezpečnější na světě. Podle kanadského výzkumu, který se opíral o data z oficiálních čínských statistických ročenek, zemřelo od roku 1949 při práci celkem 250 tisíc horníků.Dobře rizika tamních dolů ilustruje statistika z roku 2007: v Číně se tehdy vytěžila třetina světového uhlí; stalo se tam ale 80 procent smrtelných úrazů horníků. I v přepočtu na vytěženou tunu uhlí v Číně umírá zhruba stokrát více lidí než v USA a desetkrát více než v Indii.Je přitom pravděpodobné, že skutečný počet obětí je každým rokem ještě vyšší, než říkají v Číně vždy málo spolehlivé oficiální údaje. Od roku 2002 počet úrazů výrazně klesá, a to ačkoli se v této době těžba uhlí zdvojnásobila.Vloni při práci zemřelo kolem dvou tisíc horníků, což byl ve srovnání s předešlým rokem pokles o pětinu (ještě počátkem tisíciletí jich umíralo ročně kolem šesti tisíc).Čínská vláda se totiž začala o bezpečnost v dolech více zajímat a zavřela například tisíce malých dolů, kde se bezpečnostní pravidla dodržovala nejméně. Skutečnost, že tolik Číňanů pracuje v životu nebezpečných podmínkách, ukazuje vysokou míru chudoby v čínském vnitrozemí, která přetrvává navzdory obrazům čínského bohatství a moci.

04 • Autor: RespektJak významná je pro současnou Čínu těžba uhlí a uhelné elektrárny?Čína je momentálně největším spotřebitelem uhlí na světě. Uhelné elektrárny v minulých padesáti letech zajišťovaly kolem 70 procent potřebné energie. Tato závislost na uhlí neskončí ani v příštích desetiletích.Desetiprocentní hospodářský růst, kterého země minulých třicet let každým rokem dosahuje, vyžaduje stále více energie – od roku 2000 se proto produkce uhlí ztrojnásobila. Staví se ale mnoho nových elektráren, které dokáží uhlí využít mnohem efektivněji než ty starší.
Jaký je v Číně dopad rychlého hospodářského růstu na životní prostředí?V čínských velkoměstech se těžko dýchá, spousta cizinců začne mít po přestěhování do Číny astmatické potíže. Přes oblaka smogu nebývá vidět slunce, měření po většinu roku převyšuje všechna doporučení zdravotnických organizací a mnoho dní jsou hodnoty znečištění dokonce vyšší než v amerických či evropských městech, v jejichž okolí zuří lesní požáry.Viníkem nejsou jen uhelné elektrárny, ale i továrny a rozmach automobilové dopravy. Například v Pekingu každým rokem přibude na silnice milionových aut. Nedýchatelný vzduch a další ekologické škody jsou čínskou daní za rychlý hospodářský růst.Týkají se přitom všech obyvatel planety – Čína dnes už předstihla Spojené státy v pozici největšího producenta skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování. Pokud budou současné trendy pokračovat, Čína v příštích třiceti letech vypustí do vzduchu tolik CO2 jako Spojené státy během celé své historie.Důležitý je ale kontext, ve kterém je třeba o čínském modelu ekonomiky přemýšlet. Známý britský novinář Jonathan Watts, který se na čínskou ekologii specializuje, ho popsal těmito slovy: „Dnešní Čína představuje vrcholné stadium modelu rozvoje, podle něhož se celý svět řídil minulá dvě století. Tento rozvoj zde probíhá nesrovnatelně rychleji a ve mnohonásobně větší zemi, než jak tomu bývalo v Evropě a v Americe, ale princip je stále stejný: rychlý ekonomický růst bez ohledu na životní prostředí.“03 • Autor: RespektUvědomují si komunističtí vládci ekologická rizika a chtějí se jim bránit?O ekologických škodách v Číně se poměrně často píše. Méně známá je skutečnost, že Čína současně „šediví“ i „zelená“.Řada tamních politiků ví, že budoucnost země leží v čistější ekonomice. Premiér Wen stále důrazněji varuje, že současný čínský růst je neudržitelný a i další přední politici začínají brát vážně následky zničeného životního prostředí.Současnou generaci čínských politiků charakterizuje pragmatismus, řídí se zejména ekonomickými statistikami. Vládní výzkumy přitom ukazují, že náklady na odstraňování ekologických škod ukrajují z hospodářského růstu země minimálně pětinu.Komunističtí vládci i ve svých projevech přiznávají, že je v jejich zájmu tyto „škody“ minimalizovat. A zároveň se těší na šanci, již efektivnější technologie dávají čínským koncernům.„Čína musí využít možností v nové globální energetické revoluci,“ říká například prezident Chu Ťin-tchao o motivaci rozvíjet nové technologie, které pak bude možné vyvážet do celého světa.Už dnes také Evropa využívá toho, že jsou sluneční kolektory i větrníky díky čínské velkovýrobě mnohem levnější než před několika lety.Nadějné zprávy tedy z Číny přicházejí: Čína podle vynikající reportáže amerického týdeníku The New Yorker v roce 2009 na výzkum zelených technologií vydala dvakrát více peněz než Spojené státy; rozpočet vědců v minulém desetiletí rostl o desítky procent ročně.Před sedmi lety Čína neměla prakticky žádnou solární ekonomiku, dnes vyrábí čtyřicet procent světové produkce solárních panelů. Ve vnitrozemí rostou větrné farmy, které by měly vyrábět pětkrát více energie než slavná gigantická vodní elektrárna Tři soutěsky.Rozvádět proud z větrníků bude nejmodernější přenosová soustava světa, kterou momentálně Číňané instalují.Spuštěna byla celosvětově první uhelná elektrárna s minimálními emisemi CO2. Vláda také zavírá nejšpinavější továrny a elektrárny a snížila dotace na uhlí – to vše s jasným cílem motivovat firmy a elektrárny k větší efektivitě.05 • Autor: RespektJaké jsou šance, že se zemi s více než miliardou obyvatel přechod na zelenou energetiku podaří?Pokud platí, že změna musí začít u každého jedince, vyhlídky nejsou dobré. I vzdělaným městským Číňanům je totiž ekologický životní styl zatím cizí.A skeptici mají i další argumenty. Pohled za krásně znějící oficiální plány a za fasádu velkolepých nových projektů totiž často ukazuje mnohem méně radostnou skutečnost.„Byl jsem v jednom modelovém městě, kde měly všechny domy na střechách sluneční kolektory na ohřev vody. Vše vypadalo skvěle do chvíle, než jsem začal ťukat na dveře a mluvit s lidmi. Nadávali pak na to, že kolektory nefungují,“ vyprávěl například dlouholetý německý reportér v Číně Henrik Bork.Podobně ve vnitrozemí stojí větrné farmy, jež vůbec nejsou napojené na rozvodnou síť.Ještě větším problémem pro „zelenání“ Číny je skutečnost, že tamní režim není zdaleka tak jednotný, jak vypadá z Evropy. Probíhají v něm střety mezi ministry, kteří vidí budoucnost země v efektivnější, modernější ekonomice, a ministry, kteří hájí zájmy průmyslových znečišťovatelů.S ekologickými příkazy z hlavního města Pekingu často nesouhlasí mocní bossové z provincií. Mají často dobré (i korupční) vztahy s místními průmyslníky a brání se zavírání starých továren.Pořád tedy zůstává otevřené, jestli Čína bude jen vývozcem levných ekologických výrobků do zbytku světa, nebo zda se skutečně přemění v zelenou velmoc. Hlavní překážka ekologické přestavby je přitom v autoritářské Číně stejná jako v demokratické Evropě a Americe. Přechod na udržitelnou ekonomiku není zdarma a ani čínští politici nechtějí rozzlobit obyvatele tím, že by museli platit ekologickou cenu dosud levné energie a rychlého rozvoje.Co Číňanům špinavý a neudržitelný růst přinesl?Nikde v lidských dějinách neklesl počet chudých lidí tak rychle a výrazně jako v Číně minulých třiceti let. Podle Světové banky se snížil podíl Číňanů, kteří žijí v absolutní chudobě, z 65 procent v roce 1981 na čtyři procenta v roce 2007.Nyní v Říši středu žije o 660 milionů méně chudých lidí než před třiceti lety. Hladomory, které hrozily ještě před čtyřiceti lety, jsou dnes už nemyslitelné. Za tyto výsledky si autoritářská vláda komunistické strany zaslouží uznání.Číňané si ale v rozhovorech stěžují na obrovskou korupci vládnoucí elity a na stále se zvyšující nerovnost mezi nejbohatšími a většinou obyvatel. Současně si obyvatelé měst většinou pochvalují, že jejich země je dnes nejen blahobytnější, ale – navzdory cenzuře médií a internetu, popravám a stovkám či tisícům politických vězňů – i svobodnější než v minulosti. Že s ekonomickým bohatnutím pomalu přichází i společenský pokrok.x • Autor: RespektBude rychlý vzestup Číny v příštích letech pokračovat?Čínský hospodářský úspěch byl zatím založený na kombinaci diktátorské vlády a státem řízeného kapitalismu. Ekonomický růst byl výsledkem práce dělníků, kteří dřeli dvanáct a více hodin denně jen za minimální mzdu – jejich výrobky se za nízkou cenu vyváží do celého světa. Tento model ekonomiky byl střižený na chudou, málo rozvinutou zemi, která stoupala ze dna. Postupně ale vznikla desítky milionů lidí čítající nová střední vrstva a její děti už nechtějí pracovat v továrnách.Zlepšuje se i život dělníků, kteří se stále častěji bouří za lepší pracovní podmínky a jejich mzdy v minulých letech prudce stoupaly. Navíc se kvůli politice jednoho dítěte rodí méně dětí, potenciálních dělníků, a vláda musí vybudovat sociální síť, která se postará o rychle stárnoucí obyvatelstvo.Stárnutí populace tedy není jen evropský problém. Čína z těchto důvodů musí vykročit na vyšší ekonomický stupeň – vyrábět produkty s vyšší přidanou hodnotou, k nimž je potřeba více dovedností a vlastního výzkumu; nikoli jen levná práce. Není vůbec jasné, jak autoritářský režim takový posun zvládne. Americký profesor ekonomie Michael Pettis, který žije a přednáší v Pekingu, to komentoval těmito slovy: „Všechny rychlé růsty se jednou náhle zastaví. V osmdesátých letech v Americe vycházely knihy, které varovaly před tím, že Japonci ovládnou svět. Podobná panika panuje teď ve vztahu k Číně. I ona ale může začít stagnovat stejně jako Japonsko před dvaceti lety – ani tehdy to nikdo nečekal.xx • Autor: RespektProč je tato změna tak náročná?Aby Čína dále prosperovala, musí dojít k radikálním změnám. Země musí investovat více do vědeckého výzkumu a podporovat vlastní technologické inovace. To ale bude jen stěží fungovat, pokud budou školy dále založené na drilu a memorování a nebudou rozvíjet kreativitu a kritické myšlení studentů.Taková změna by ale odporovala vládní ideologii a její snaze všechno v zemi kontrolovat; studenti by pak začali svobodněji myslet.Podle převládajícího názoru ekonomů se pokračování čínského úspěchu neobejde bez nezávisleji fungujícího hospodářství – banky by například měly nezávisle rozhodovat o svých půjčkách a omezit by se měla podpora státních podniků.Po takových změnách volají i přední komunisté, například premiér Wen neustále hovoří o nezbytnosti reforem. Proti se ale staví další vlivní politici, byrokraté, byznysmeni, kterým současný systém – plný korupčních vazeb a neprůhlednosti – vyhovuje.Reforma by také znamenala oslabení kontroly komunistické strany a posílení středních vrstev, například soukromých podnikatelů. Politolog Minxin Pei nedávno v časopise TIME popsal dilema čínských vládců těmito slovy: „Skutečná překážka při dosažení nového stupně růstu není ekonomická – země má dost financí i šikovných lidí, aby změnu zvládla. Překážka leží v politice.Vládnoucí strana by se musela vzdát mnoha svých privilegií a naštvat své vlivné členy a příznivce.“Co hrozí, pokud se tento přechod Číně nepodaří?Pokračující růst čínské ekonomiky v minulých letech výrazně přispěl k tomu, že se momentálně tolik daří Německu, které do Číny vyváží spoustu strojů.Úspěchu německých firem zase Češi vděčí za to, že je hospodářská krize nebolela mnohem více. Z toho je zřejmé, že stav čínské ekonomiky se silně dotýká i Čechů. „Jednou z největších hrozeb pro světový blahobyt v 21. století je selhání Číny, a nikoli její pokračující úspěch,“ komentoval rizika čínských potíží v propojeném světě Chris Patten, poslední britský guvernér Hong-Kongu.Největší strach z ekonomických problémů teď ale mají čínští vládci, kteří s obyvateli uzavřeli nepsanou dohodu: vy nás necháte autoritářsky vládnout, my vám za to přineseme prosperitu.„Zatím je klid, protože dnes má každý co jíst a všem se život trochu zlepšuje. Nikdo neví, co se stane, až přijde krize, které se jednou pravděpodobně nevyhneme,“ komentoval tento stav při setkání jeden mladý čínský novinář, který chtěl zůstat v anonymitě.Čínští komunisté jsou ale nervózní – svědčí o tom třeba zvláště přísná cenzura zpráv a internetu během loňského arabského jara.01 • Autor: RespektBude tedy 21. století patřit Číně?Mnoho lidí předvídá začátek čínského století. Strnulý, nekonkurenceschopný Západ podle nich nevyhnutelně uvolní místo v čele planety efektivnímu, dobře šlapající mu čínskému stroji.Tento vývoj ale není vůbec jistý kvůli zmíněným výzvám, které čínští politici musí vyřešit. Zatím se Říše středu pouze vrací na úroveň, z níž v 19. a 20. století sestoupila – kvůli evropskému imperialismu, válkám a katastrofální politice v prvních desetiletích vlády komunistů.V roce 1850 Čína tvořila třetinu světové ekonomiky, v roce 1980 pouhých pět procent. Dnes, po třech desetiletích hospodářského zázraku, opět představuje 15 procent světové ekonomiky. Zatím tedy svět jen směřuje opět blíže k normalitě.Fotografie: Milan Jaroš