Spravedlnost? Ale jděte!

Jeden slovenský spisovatel před léty, v éře Vladimíra Mečiara, končil každý svůj esej slovy: Soudím, že republiku je třeba založit znovu. Měl na mysli především její politické základy, ale dnes by se dala jeho slova parafrázovat a říct: Justici je třeba založit znovu. Po dvaceti letech je totiž v takovém stavu, že pojem spravedlnost úplně ztratil svůj význam.

Na Slovensku je přitom justice jako celek méně závislá na politicích než v Česku, ale výsledek je paradoxně ještě horší. V Česku lze v podstatě tvrdit, že soudnictví se vyvíjí k lepšímu a Ústavní soud dokonce dozrál v intelektuální a mravní autoritu. Problém je zejména státní zastupitelství, které po léta funguje jako převodová páka politiků, a až dnes se konečně zdá, že po nejnovějších aférách se snad něco hne. A to dokonce navzdory, nebo možná naopak právě proto, že na státní zastupitelství má přímý vliv ministr spravedlnosti, potažmo vláda.

Na Slovensku je ale generální prokurátor na rozdíl od české praxe volen v parlamentě a měl by být tím pádem nezávislejší, tedy lepší. I soudní systém má svou prakticky úplně nezávislou strukturu a její vrchní orgány jako Soudní rada, která například volí členy Nejvyššího soudu a má právo trestat soudce v disciplinárním řízení, fungovaly patnáct let naprosto autonomně.

Základy této nezávislosti byly položeny po pádu Vladimíra Mečiara, zřejmě v euforii a dobré víře, že slušní lidé jednou provždy zvítězili. Výsledek je ten, že justice jako celek se místo ochránce spravedlnosti vyvinula v dobře organizovanou mafii, která je mocnější než politici a slouží jen sama sobě a vlastnímu byznysu. Je veřejným tajemstvím, že mnohá rozhodnutí – ať už soudu nebo prokuratury – si lze koupit a také že byla koupena. Ať už bohatými mafiány, podnikateli nebo politiky – někdy je ostatně hranice mezi těmito druhy k nerozeznání.

Zdánlivě je tedy v pořádku, když se slovenští vládní politici usilují o změny a že právě v pátek zvolili poslanci vládní koalice nového generálního prokurátora. Jenže zvolili ho navzdory varování Ústavního soudu, že porušují pravidla (detaily nejsou tak podstatné) a po půl roce křečovitého boje s opozicí i s několika vlastními poslanci, kteří byli podezíráni z toho, že jsou koupeni protistranou. Je asi pravda, že Ústavní soud se chová spíše jako sluha současné opozice a člověk se těžko zbavuje podezření, že patří k oné mafii, ale lámat kvůli tomu právo přes koleno a kličkovat mezi paragrafy je tou nejhorší cestou, jak zajistit do budoucna spravedlnost.

A co je ještě horší, slovenští politici dnes otevřeně říkají to, co já tady píši – přirovnávají justici k mafii a dávají najevo, že soudcům ani prokuratuře nevěří. Velmi to připomíná výroky jejich českých kolegů včetně českého prezidenta o soudcokracii. Můžu si myslet, že třeba slovenský ministr vnitra nebo ministryně spravedlnosti mají dobrý úmysl svou kritikou a návrhy nových zákonů soudnictví zlepšit – na rozdíl o těch českých politiků, kteří kritizují český Ústavní soud a chtějí ho omezit. Výsledek však bude tentýž – katastrofální. Politik totiž nemá právo na stejný luxus svobody říkat či psát, co si myslí, jako ho má každý běžný člověk včetně mne.

Co si má občan pomyslet o státě, v němž politici mluví o soudcích jako o mafiánech a ti jim to oplácejí stejnou mincí? Proč by měl věřit právě politikům, když jejich legitimita v jeho očích není o nic větší? Výsledek je, že nebude věřit nikomu a jeho pocit, že spravedlnosti se nedočká, bude jen posílen. Nebude pak divu, pokud usoudí, že nejen justici, ale celou republiku bude třeba založit znovu.