Aby migrace úspěšně pokračovala, musí na chvíli přestat, říká starosta známý vítáním uprchlíků

Dřevěný člun, který převezl 41 migrantů přes Středozemní moře, leží u potoka protékajícího suchozemským městem ve středu Evropy. Místní jej sem před šesti lety dopravili z vrakoviště bárek, na nichž do Itálie připluli běženci z Libye. Nechali ho v původním stavu: oprýskaný, se starým motorem a plastovými lahvemi s nedopitou vodou na palubě.

Coby památník měl připomínat mnohdy smrtelný exodus do Evropy a zároveň respekt k těm, kteří riskantní plavbu přežili a tady, v šedesátitisícovém Schwäbisch Gmündu, našli útočiště a nový domov. Dnes už je také metaforou času, který uplynul od krize vyvolávající velké vášně a otřásající jednotou Evropy. Okolí člunu zarůstá trávou a kopřivami, nikdo z kolemjdoucích už se u informační tabule nezastaví. „Musíme to posekat,“ říká starosta Richard Arnold kolegovi z radnice. „Bude desetileté výročí, asi přijde víc návštěv.“

Slavným apelem „Wir schaffen das“ („Zvládneme to“) Angela Merkel 31. srpna před deseti lety doprovodila rozhodnutí nezavřít hranice před stovkami tisíc lidí, kteří prchali před válkami a chudobou. Šestašedesátiletý křesťanský demokrat Arnold, svým přístupem k uprchlíkům známý v celém Německu, tehdy vstřícnou uprchlickou politiku hájil i v televizních debatách. Ve svém městě chtěl zabránit vzniku hromadných ubytoven a žádal občany, aby běžence ubytovali u sebe doma.

Mladé lidi ze západní Afriky si domů nastěhovali také jeho stárnoucí rodiče. Pravidelně se zasazoval za ekonomické migranty, kteří nedostali azyl a měli být deportováni – ačkoli se naučili němčinu a našli si práci u podnikatelů ve městě. I proto vzbudilo takovou pozornost, když předloni zatáhl za brzdu a oznámil, že jeho město nebude prozatím přijímat žádné další ukrajinské uprchlíky.