Potíže se spisovateli

Jakmile dostal čínský spisovatel Mo Jen Nobelovu cenu, přestal jsem se o něj zajímat, přestože jsem o jeho existenci neměl předtím ani tušení.

Může to být dobrý spisovatel, ale člen čínské komunistické strany a místopředseda mocného prorežimního Svazu spisovatelů, který navíc bojkotoval knižní veletrh ve Frankfurtu před dvěma lety jen proto, že Nobelovu cenu dostal jeho vězněný kolega Liu (jehož manželka je psychicky deptaná už dva roky v domácím vězení), mne prostě nezajímá.

Ne proto, že by nerozuměl duši čínského vesničana, o jehož utrpení píše, ale protože svojí vlastní duši rozumí tak, že ji lze prodat – lhostejno zda ze strachu či pro peníze a moc (nevěřím totiž, že je přesvědčený komunista a kdyby náhodou byl, tím spíše mne nezajímá). Nač je mi takový spisovatel?

Kdo mne naopak opravdu zaujal, je stařičký Lawrence Ferlinghetti. Představte si, on ještě žije! Je mu 93.

Tento slavný básník beatnické generace dostal cenu maďarského PEN klubu v hodnotě 50 tisíc euro. A odmítl ji.

Napsal kolegům z maďarského PENu, že jelikož cena je do velké míry financována maďarskou vládou, která potlačuje svobodu projevu v Maďarsku, nemůže ji přijmout. Předsedovi maďarského PENu Gezu Szocsovi pak v dopise poradil, aby ušetřených 50 tisíc euro věnoval maďarským autorům, jejichž psaní „podporuje svobodu slova, občanská práva a sociální spravedlnost“.

Ale kdyby Mo Jen také odmítl Nobelovu cenu jako Ferlinghetti tu maďarskou, třeba s odůvodněním, že ji nemůže přijmout, protože jeho sebeúcta mu nedovoluje být nositelem stejné ceny jako čínský disident a odpůrce režimu, jemuž on naopak věří, pak by mne Mo Jen opravdu začal zajímat.

Profil čerstvého vítěze Nobelovy ceny za literaturu Mo Jena si můžete přečíst v pondělním vydání Respektu.

Ukázku z překlad povídky Vyschlá řeka si můžete přečíst zde.