Seděli jsme v hospodě „Vlajka a ovce“ v Oxfordu, pili whisky a teplé místní pivo. Bylo plno, nejen v hospodě, ale i ve městě, davy turistů se míchaly se studenty, z pohledu na něž mne záblo i přes kabát – oni totiž chodili v tričku, přestože bylo těsně nad nulou.
Ke stolu si k nám přisedl mladý muž v baseballové čepici, v ruce sklenku whisky. „Slyšel jsem slovenštinu,“ řekl a pustil se do vyprávění. Před pěti měsíci vyrazil z Handlové do Oxfordu, neuměl anglicky ani ceknout, ale teď už dělá manažera v hotelu a je moc spokojenej, našel si tady přítelkyni (taky Slovenku) a je to mnohem lepší než v Berlíně, kde to zkoušel před rokem.
„Manažera v hotelu? To ses tak brzo naučil anglicky?“ zeptal jsem se uznale.
Vzápětí mě zamrzelo, že jsem byl ironický, ale jemu to vlastně nevadilo. „No, dělám, co je třeba. Rukama. Oni ti Britové mají sice impérium, ale jinak jsou zaostalí, nenaučili se ještě ani pracovat. To je budeme muset naučit my, Slováci, náš čas právě přišel. Je nás tady hodně,“ dodal hrdě.
Přiznám se, že takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel. Ale vzhledem k tomu, že v řebříčku světových univerzit se v první pětistovce žádná slovenská nenachází, bylo by asi pošetilé zkusit z některé z nich vyrazit do Oxfordu. A když nelze dobýt Oxford mozkem, zkusíme to zmanažovat rukama.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
