Ivan Gabal: Daňový plátce není Josef Švejk

Již delší dobu mám dojem, že v české politice chybí odpovědná reflexe reality státu. Převládají individuální nebo skupinové kratochvíle, v nichž se politici předhánějí v tom, jak účelově používat stát pro vlastní plezír, své osobní názory i prospěch svých příznivců. Současně je patrná snaha předstírat, že právě tyto zájmy představují skutečné a klíčové agendy státu. Následně pak tendence odstraňovat vše a všechny, kde by se mohlo zjistit, že skutečným smyslem takové politiky není blaho státu, ale uspokojení osobních a dílčích zájmů.

Podle mě je právě toto skutečný smysl tažení proti veřejnoprávním médiím, protože kazí aktérům požitky z výkonu moci a z otáčení volantem státu dle své libosti. Kritickou zpětnou vazbu požitkáři nemají rádi, kazí jim potěšení z moci.

Příkladem jsou třeba obranné rozpočty. Na jedné straně vláda nechce výdaje dostat na úroveň, kterou vyžaduje krvavá válka Ruska, nebo přinejmenším na obvyklou úroveň solidního spojence. Na druhé straně vláda neváhá zatížit výdaje státu dalšími miliardami při finanční likvidaci a zestátnění nepohodlných médií.

Neboli: za cenu nákladů na umlčení veřejnoprávní mediální kritiky nedáme peníze na společnou obranu spojenců proti válčícímu Rusku, které je třeba odstrašit.