Kdo zdražuje českou elektřinu? (Němci to nejsou)
Může za to naše zpoždění v obnovitelných zdrojích a skutečnost, že elektrické dráty nejsou nekonečné
Vítejte v mém newsletteru. Po Vzkazu z Respektu, který vám možná už chodí každou středu dopoledne (a bude chodit dál), jsme tento týden spustili tento nový e-mailový odpoledník. Vychází každý všední den - a jak sami vidíte, skládá se ze tří částí: aktuální události uvedené do kontextu, soupisu dění dne - a právě tohoto prokladu, kde si pro vás s kolegy z redakce na střídačku připravíme něco osobitějšího, každý podle vlastní invence a vlastních dovedností.
Název „fakt, jo?“ mě napadl až nedávno jako zkratka k formátu, na jaký jsem se chystal v Respektu už delší dobu. Jen pro něj dosud nebylo to pravé místo. Plán je v zásadě triviální: vyhledávat zajímavá data a hledat v nich nová sdělení a příběhy. Nejlépe takové, nad kterými se pozorný čtenář – jak název napovídá – s překvapením pozastaví.
Premiérový díl je o tématu roku, jímž jsou v ekonomice ceny elektřiny. Od začátku energetické krize často zaznívá, že za drahý proud může otevřenost zdejšího trhu, napojení na německou burzu a nepřiměřeně štědré sdílení zdejších levných výrobních zdrojů. Tedy že proud nám zdražují Němci. Slyšeli jsme to v Babišově prezidentské kampani, tvrdí to skoro polovina parlamentu a někdy i celý Václavák.
Lze oponovat, že elektřina je zboží jako každé jiné, že jsme se v Evropě už před lety dohodli na principu jednoho společného obchodního prostoru a že z této dohody exportní země jako Česko roky profitují. Takže není slušné ani taktické kvůli jedné položce celou architekturu bourat. To vše platí, ale volný obchod s elektřinou lze hájit ještě jinak – důkladnějším pohledem na čísla, která ukazují, že ve skutečnosti Němci nic Čechům nezdražují. Je to přesně naopak, sami ji mají levnější, a kdyby byl evropský trh ještě otevřenější a propojenější, mohly by se německé slevy přelévat i do Česka.
Křivky v grafu zachycují, jak se vyvíjely burzovní ceny pro okamžitou dodávku elektřiny po hodinách během divokého loňského roku. Pro pořádek je dobré říct, že zdaleka ne každý nakupuje proud tímto způsobem. Běžní zákazníci mají u svých firem nasmlouvanou cenu dlouho dopředu a stejně tak ji obchodníci většinou mají dopředu zafixovanou u elektráren. Sem tam je ale potřeba výkyvy dorovnávat, což se děje právě za tyto okamžité burzovní ceny. Ty jsou důležitým vodítkem pro to, co se vlastně na trhu s elektřiny děje - odvíjejí se pak od nich i ceny dlouhodobějších kontraktů. Graf vypadá, jako by se česká a německá čára od sebe vůbec nemohly odlepit. A po většinu roku to tak skutečně je, protože sítě jsou propojené a hranice otevřené.
Najdou se ale dny, kdy žlutá německá čára v zářezech směrem dolů klesá níž. A není jich úplně málo. Když se hodnoty zprůměrují, výsledná celoroční cena je v Německu díky výkyvům u dna o 12 euro nižší. Proč?
Kdo má doma na střeše solární panel, možná už tuší, co je příčinou. Ano, jsou to obnovitelné zdroje považované v Česku dlouho naopak za něco, co život zbytečně prodražuje. Přitom ti, kdo v nich mají náskok – ať už jde o sousedy ve vaší obci nebo o sousední stát – teď naopak na jejich rozvoji vydělávají. Ceny plynu a dalších paliv se loni zvedly, oproti tomu zelené zdroje vyrábějí v příznivých dnech (tam, kde žlutý graf padá strmě dolů) de facto zadarmo a Německo jich má už opravdu hodně. Loni z nich už pokrylo skoro polovinu spotřeby, v Česku to není ani desetina.
Zbývá vyluštit rébus, proč se cena na propojeném trhu sama nesrovná? Důvod je prostý, ono propojení má ještě rezervy. „Dokud je mezi trhy volná přeshraniční kapacita, trhy cenově konvergují ke stejné úrovni. A když se turbíny ve větrných dnech roztočí, přeshraniční vedení se ucpe raz dva a ceny se začnou lišit,“ objasňuje analytik ČEZ Pavel Řežábek a pro srovnání dokládá čísla o tom, že přes hranici může po stávajících drátech putovat 2500 megawattů elektřiny, tedy mnohem méně, než by zelené Německo v slunečných a větrných dnech mohlo poslat.
Jen ve větrnících má potenciální výkon 60 tisíc megawattů – a když se ve větrných dnech roztočí, přeshraniční vedení se ucpe raz dva. S přepadem levných dodávek je pak konec, podobně jako kdyby chyběla auta pro převoz levnějšího oblečení z Berlína do Prahy. Levná elektřina se naopak kupí doma v Německu a tamější cenu stlačuje ještě víc, jak je vidět v nejnižších polohách žluté křivky v grafu.
Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
