Kanada patří do Evropské unie
Buďme také velcí a neporazitelní! Spojme se!
Čtete jeden z našich newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Máte z čeho vybírat. Silvie Lauder píše newsletter V pasti pohlaví, Markéta Plíhalová pak Jednotku intenzivní péče. Světovému dění se věnuje newsletter GARRIGUE, domácí politice newsletter PLAMÍNKOVÁ. Pomezí byznysu a politiku popisuje Sečteno, podtrženo, který připravuje Filip Zelenka.
Vážení čtenáři našeho pravidelného amerického newsletteru,
ocitli jsme se trochu nečekaně v době rozpínání a imperialistických snů. Ale proč přenechávat iniciativu pouze Donaldu Trumpovi s jeho touhou po Panamském průplavu, Grónsku či Kanadě?! Pojďme si zahrát podobně opojnou hru. Vlastně nás již trochu předběhli kolegové v britském týdeníku The Economist: před třemi týdny přišli ve své stálé rubrice Charlemagne s návrhem, aby se Kanada stala novým členem Evropské unie. A aby tak vznikla KanadEU.
Věc má jasný a srozumitelný racionální základ. Kanada je velká a prázdná. Evropa je malá a přelidněná. Čtyřicetimilionová Kanada oplývá přírodními zdroji. Více než desetkrát lidnatější Evropa oplývá zákazníky. Obě entity sdílejí celkem podobný pohled na svět, autor dokonce Kanaďany nazval „čestnými Evropany“.


„Podobně jako Evropané i Kanaďané věří, že trhy fungují, ale je potřeba je mírnit prostřednictvím sociálního státu. Vlády (na obou březích Atlantiku) nabízejí občanům podobné menu: vysoké daně, upatlanou parlamentní politiku a dobrý životní standard téměř pro všechny. Obě strany otevřeně obchodují, mají strach z globálního oteplování a neholdují zbraním, trestu smrti ani ruské agresi,“ kreslí budoucí manželství The Economist.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Podcast je součástí série