Jak být rodiči, kterým se dítě svěří i s nejhorším? Nevíme, ale musíme to zkoušet

Jednou z nejnáročnějších věcí na rodičovství je žít s vědomím, že ať uděláme cokoli, nikdy své děti nedokážeme ochránit před všemi nástrahami světa. O něco splnitelnějším úkolem může být vybudovat si se svými potomky takový vztah, aby se nám nebáli včas svěřit, když už se něco zlého děje. Pořád však jde o velmi složitý úkol.

Ve skvělém novém filmu Sbormistr o sexuálním zneužívání v dívčím pěveckém sboru není rodičovská linka dominantní. Nevíme, jak se cítili rodiče hlavní postavy, když zjistili, že člověk, jemuž svěřili do péče obě své dcery, aby rozvíjel jejich talent, zradil jejich důvěru tím nejhorším možným způsobem. Já jsem se ale při sledování snímku neubránila právě nad tímhle aspektem uvažovat.

Je dobře, že film ani v nejmenším nenaznačuje, že by osud hlavní protagonistky byl jakkoli předznamenán nezájmem rodičů, nebo naopak tím, že by byli zaslepení přehnanými ambicemi. Matka i otec dospívajících zpěvaček jsou na jejich úspěchy pyšní, ale nezakládají na nich svou rodičovskou lásku. Do vnitřního fungování sboru nicméně nevidí a za větší hrozbu považují provizorní lesní přístřešek lidí bez domova, kolem nějž si dcery občas krátí cestu domů.

Právě proto, že své dcery tolik podporovali, představuji si, by v pomyslném pokračování filmu ve chvíli odhalení zneužívání cítili velkou bezmoc. Ptali by se sami sebe, co mohli udělat jinak, aby tomu zabránili. Aby se jim dcery včas svěřily, že něco není v pořádku.

Těžko říct. Protivník byl silný – zkušený manipulátor, který ví, kdy použít cukr a kdy bič, kdy být autoritou a kdy kamarádem nebo jak poštvat dívky proti sobě navzájem. A k tomu dobový kontext devadesátých let, v němž bylo normální uvažovat o tom, zda byly zneužité dívky skutečně oběťmi, nebo lolitkami, které „nadstandardní“ vztah s charismatickým sbormistrem samy iniciovaly, a nemohl je tedy nijak psychicky poznamenat. 

Dnes už naštěstí uvažování tohoto typu nepřevládá. Doufejme, že čím menší část společnosti bude sexuální vztahy s dospívajícími považovat za normální, tím méně lidí si dovolí je navazovat. Zcela však sexuální násilí nezmizí. 

Jednou ze silných zbraní predátorů je přesvědčit svou oběť, že to ona udělala něco špatně; že to ona bude mít průšvih, když se na to přijde. Proto je tak důležité budovat ve svém dítěti odmalička pocit, že se může svěřit i ve chvíli, kdy se mu bude – i když třeba mylně – zdát, že provedlo tu nejhorší věc na světě.

O tom, jak si silný a bezpečný vztah se svými dětmi vybudovat, byly napsány stohy knih a pořízeny tisíce rozhovorů. Jádro sdělení bývá stejné – zajímat se, naslouchat, bezpodmínečně přijímat dítě se vším všudy. Ani tak nemůžu říct, že bych si byla jistá, jak na to. Ale jednu věc už chápu dobře: když něco pokazím, musím to zkusit znovu. Rodičovství v kostce.