0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Nenechte si ujít19. 10. 20113 minuty

Hrad přiznává chybu?

Prezident Václav Klaus.
Autor: HN, Libor Fojtik

V pondělním vydání Respektu jsme publikovali článek, který přinesl závažné podezření, že se dá na Hradě koupit milost. Případ byl poměrně jasně popsán, vystupují tu důvěryhodní svědci, jeden z nich - bývalý primář Martin Konečný - dokonce dal podnět policii k vyšetřování. Dalo by se očekávat, že se případem bude prezidentská kancelář vážně zabývat. Místo toho jsme ale svědky hysterického povyku.

V mediálním světě je známá strategie, která se ve Spojených státech pojmenovala jako Killing the Messenger. To znamená, pokud se o vás někde napíše něco kritického, musíte zpochybnit toho, kdo s informací přichází. A čím jsou kritici blíže pravdě, tím musí být útok silnější.

↓ INZERCE

V jeden den tak mluvčí prezidenta, tajemník prezidenta a nakonec i samotný prezident o Respektu prohlásili, že jde o „zločinný časopis“. Možná stojí za to pánům připomenout, že kritika přestala být zločinem v roce 1989.

Nyní ale k meritu věci, shrňme si případ. Milost od prezidenta dostala policistka odsouzená za přijímání úplatků. Jde tedy o mimořádně závažný společenský přečin, což ostatně konstatoval i soudce. Není žádné indicie o tom, že by její zdravotní stav byl tak kritický, aby nemohla nastoupit výkon trestu. Přesto milost dostane. A co víc, dopředu hovoří o tom, že milost získá, protože ji na Hradě uplatili. Primář, kterému to při vyšetření říká, tento fakt zapíše do zprávy. Když se změní zákony, které zavádějí ohlašovací povinnost, obrátí se na policii. Takže ideální postup.
Jsou tu ke všemu další svědci, kteří mluví o úplatcích, je tu i skrytá nahrávka, kde paní Kadlecová ani strýc, který jí vypomáhal, úplatky nezpochybňují.

Reakce Hradu? Pokud dáme pryč osobní invektivy, tak jediná faktická odpověď je následující: „Musím kategoricky vyloučit, že by k podobnému jednání vůbec mohlo dojít. Stanovený systém pro posuzování žádostí o udělení milosti prezidentem republiky jakoukoli možnost zneužití vylučuje.“ Pokud to tak je, měli by si svůj systém nechat patentovat, protože neexistuje rozhodovací proces, který se nedá ovlivnit. To není kritika, to je fakt.

Obrana je možná jen jedna - transparentnost. Děje se ale pravý opak, protože kancelář prezidenta nám říká, že nelze veřejnosti sdělit, na základě jakých informací se milosti udělují, ani jak se na Hradě rozhoduje. I když je institut udělování milostí do jisté míry subjektivní, je nutné vědět, jak se využívá. Kdo veřejnosti zaručí, že milost nedostane člověk jen proto, že má k někomu z kanceláře či přímo k prezidentovi blízko?

Naštěstí nežijeme v době, kdy se tvrdí, že hlava státu byla vybrána samotným Bohem, a proto se její rozhodnutí nezpochybňují. Všichni jsme omylní a všichni musíme být připraveni se zodpovídat za své kroky. Prezident a jeho tým má přece situaci ve svých rukách, tak ať zveřejní podklady, které vedly k udělení svobody korupčnici. Jestli toho není kancelář prezidenta schopna, tak přiznává, že je situace ještě dramatičtější, než se dosud zdálo.

Text vyšel v dnešních Hospodářských novinách.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].