Při popisu dění v nejvyšším politickém patře Evropy si člověk často klade otázku, do jaké míry se to, co píše, blíží realitě. Zaznamenáváte události a jejich aktéry podle nejlepšího vědomí a svědomí, opíráte se o zdroje, přesto se ale nevyhnete otázce, jestli to, co popisujete, se skutečně takhle odehrálo. Zda dotyčný politik opravdu řekl, co se mu připisuje, jestli mluví stejně, když vypnou televizní kamery, a vůbec jaký je.
Když pak zjistíte, že věci odpovídají jejich mediálnímu obrazu, jste užaslí a ujištěni zároveň. Tři reportéři deníku Le Monde na základě výpovědi očitých svědků udělali rekonstrukci oběda během posledního evropského summitu, na kterém se strhla hádka kvůli komentáři eurokomisařky Redingové k vyhošťování Romů z Francie, a z textu vyplývá, v anti-twinpeaksovské zkratce, že věci jsou, čím se zdají být. Tady je článek z Le Mondu v originále a v následujících odstavcích ten nejdůležitější výtah.
V momentě, kdy se lídři pustili do mušlí, Silvio Berlusconi ani nečekal na udělení slova a jal se ostatním předkládat procenta o akuálním rozložení politických sil v Itálii. Nikdo nechápe. Finka, pro níž je to první evropský summit, si freneticky dělá poznámky. „Jsem nejsilnější a zůstanu nejsilnějším,“ triumfuje Berlusconi.
Evropský prezident Herman Van Rompuy, řídící schůze, navrhuje, aby se přešlo rovnou k přestřelce mezi Sarkozym a komisařkou Redingovou. „Nicolas mě poprosil, že by se chtěl vyjádřit k jednomu aktuálnímu tématu. Samozřejmě mu dávám slovo.“
Nastupuje Nicolas Sarkozy. „Chovám ke komisi velký respekt, mnoho jsem pro ní udělal. Ale je to vážné. Udělal jsem mnoho pro komisi i pro to, abych vrátil Francii do srdce Evropy. Francie se řídí zákony, které musí být v souladu s evropskými. Je v pořádku, že komise vede šetření v tomto smyslu, ale když její místopředsedkyně ještě před zahájením samotného šetření použije slova …“ Sarkozy se pouští do kritiky Redingové a dlouze popisuje, jaké pozdvižení to vyvolalo ve Francii.
Do jeho řeči vstupuje José Barroso. Vysvětluje, co jsou fakta, jaká je role komise v obraně principu nediskriminace a říká, že Redingová vyjádřila lítost nad interpretací svých slov. „Interpretace?!“ skočí mu do řeči Sarkozy. „To není ten důvod, proč by se měla omluvit. Měla by se omluvit proto, že řekla, že francouzská politika je odpudivá.“
Na pomoc Sarkozymu spěchá Berlusconi a navrhuje, že by se měl omezit prostor pro neustále útočící komisaře. „Mělo by se komisařům a jejich kabinetům zakázat veřejně vystupovat. Jen Barroso by měl mít právo se vyjadřovat.“
Angela Merkelová znervózňuje z tónu konverzace. „Bylo by dobré zachovat střízlivý obrázek z takovýchto schůzek. Měli bychom se vyhnout některým přívlastkům. Někdy nás popudí komise, a obráceně.“
Pak se ujímá slova rumunský prezident Basescu a se Sarkozym si chvíli vyměňují názor na to, do jaké míry jsou rumunští Romové ve Francii evropský problém a do jaké francouzský. Řeči se v té chvíli chopí vedle sedící maďarský premiér Viktor Orbán a vrací se k roli komise v otázce integrace Romů.„Hlavně se nesmí dávat peníze neziskovým organizacím, protože ty snímají z Romů zodpovědnost. Měly by se dávat vládám.“
Britský premiér David Cameron, do té doby zticha, si najednou bere slovo a vrací tlak na komisi.„Zapnul jsem si televizi a uviděl komisařku Redingovou. Byl jsem v šoku. Francie je suverénní stát. Což samozřejmě neznamená, že nemá respektovat zákony.“
Následuje pak další kolo mezi Sarkozym a Barrosem, debata nad textem společného prohlášení, a Merkelová – nikoli, výmluvně, evropský prezident van Rompuy – pak navrhuje, aby se přešlo k původnímu tématu: ekonomice. Ještě před tím ovšem stačí Berlusconi zvolat: „Musíme umlčet tyhle evropské komisaře!"
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
