Oscar se poprvé nelekl titulků. Nejlepším filmem roku je jihokorejský Parazit

Vypadalo to jako předvídatelný večer, ale nakonec Oscary nadělily sezóně filmových cen nečekavě překvapivé finále. Poprvé v historii vyhrál totiž kategorii nejlepší snímek cizojazyčný titul – Parazit jihokorejského režiséra Pon Džun-hoa. Konkurenty satirické komedie na téma moderního kapitalismu o chudé rodině, která se v Soulu infiltruje do bohaté domácnosti, bylo favorizované válečné drama 1917, Irčan Martina Scorseseho nebo Tenkrát v Hollywoodu Quentina Tarantina. Právě Tarantinovi, který neúnavně práci jihokorejského kolegy propaguje, vítěz ve své řeči dojatě poděkoval. Parazit získal i cenu za nejlepší zahraniční film, režii a původní scénář. Čtyři Oscary během jedné noci získal jen Walt Disney v roce 1953.

Vítězství ve zmíněných kategoriích znamená, že s prázdnou z předávání odešel právě Tarantino, který byl stejně jako Pon Džun-ho nominovaný za režii i původní scénář. Drama Sama Mendese z první světové války 1917 natočené v jednom záběru, které před Oscary posbíralo jak britskou cenu BAFTA, tak Zlatý globus, nakonec akademici ocenili jen za technické kategorie – kameru Rogera Deakinse, mix zvuku a vizuální efekty.

Naopak žádné překvapení se nekonalo v hereckých kategoriích. Oscara za hlavní mužský herecký výkon si odnesl Joaquin Phoenix za roli psychicky narušeného začínajícího komika v Jokerovi. Phoenix Oscara přidal k ceně BAFTA, Zlatému globu, ceně hereckého cechu i ceně kritiků Critics’ Choice. Herec, který se letos nejvíc převtělil do své role, v děkovné řeči odkročil od tématu nedostatečné genderové i rasové diverzity mezi nominovanými, která na oscarovém podiu znovu rezonovala, a kritizoval egocentrické plundrování planety a bezohledné využívání dalších živých tvorů. „Myslíme si, že můžeme uměle oplodnit krávu a ukrást jí její dítě, jen abychom si mohli dát mléko do kávy.“ Phoenix byl na Oscara nominovaný dvakrát: v roce 2006 za roli zpěváka Johna Cashe ve Walk the Line a v roce 2013 za snímek Mistr, ale Joker je jeho první vítězství.

Ženskou herecké kategorii vyhrála Renée Zellweger za roli tragicky zesnulé hollywoodské hvězdy Judy Garland v životopisném snímku Judy. Potvrdilo se, že Hollywood stále oceňuje filmy „o sobě“ a zlaté éře klasického Hollywoodu. Téma by ale nemělo zastínit niterně bojovný i niterně smutný výkon Zellweger coby hvězdné divy i matky, která se vzdala svých dětí. Ve vedlejších kategoriích si ceny odnesly Laura Dern za roli nekompromisní rozvodové advokátky v dramatu Manželská historie a Brad Pitt za roli kaskadéra v Tenkrát v Hollywoodu – i pro Pitta je to vůbec první Oscar v kariéře.

Cenu za nejlepší filmovou hudbu si odnesla islandská skladatelka Hildur Guðnadótti za hudbu ke snímku Joker. Cenu za nejlepší adaptovaný scénář si odnesl Taika Waititi, jehož snímek Králíček Jojo vychází z knihy spisovatelky Christine Leunens.

Český snímek Dcera studentky pražské FAMU Darii Kashcheevy nominovaný v kategorii nejlepší animovaný krátký film Oscara nezískal. Akademici dali přednost filmu Hair Love od společnosti Pixar o neposedných vlasech černošské holčičky a křehkých rodinných vazbách.

Jen deset neanglicky mluvených filmů bylo doposud nominováno v hlavní kategorii – včetně Lásky Michaela Hanekeho nebo loňské Romy Alfonsa Cuaróna. Avšak žádný doposud nezvítězil. Roma byla vítězství nejblíž, ale nakonec Oscara získal podprůměrný dojímavý midcult Zelená kniha. Což byl výsledek, za který se na akademii snesla kritika.

Jak je tedy možné vysvětlit bezprecedentní vítězství Parazita? Snímku a jeho režisérovi od vítězství v Cannes až nečekaně „pomáhal“ americký tisk - pochvalnými recenzemi, nesčetnými profily Pon Džun-hoa i lehčími žánry, naposledy třeba po oscarovém obědě všech nominovaných. Společenské magazíny víc než o Bradu Pittovi referovaly právě o uvolněném a sympatickém jihokorejském talentu, který už léta bere klasické žánry a přetváří si je k obrazu svému. Je tak ideální typ režiséra, které Hollywood od svých začátků vstřebává; které potřebuje a oslavuje. Je to ten typ outsidera, jenž může existovat uvnitř systému, ale dodávat mu tu správnou míru cinefilského vzduchu. „Není na něm nic showbyznysového, to je jeho supermoc,“ napsal Vanity Fair ve velkém profilu a pokračoval: „Pon Džun-ho narušuje řád. Píše si pravidla svého světa. Vyvrátil zavedenou pravdu, že Američané nepřijmou film s titulky a proměnil film odehrávající se v Soulu v obrovský hit.“

Parazit utržil ve Spojených státech 25 milionů dolarů a celosvětově přes sto třicet. HBO jej připravuje jako mini sérii. Komerční i kritický úspěch Parazita tak sehrál nezanedbatelnou roli. Parazit je totiž ten vzácný typ filmu, který je výsostně divácký, aniž slevuje z umělecké vize – a dokonce ze sociální angažovanosti, která je ale prezentována nenápadně, v neustále se měnícím žánrovém hávu a svěžím vyprávění.

Faktorem je i stále rostoucí počet mezinárodních členů americké akademie a možná i to, že její američtí členové chtěli ukázat, že dokáží ocenit jinou než „svoji“ kulturu. A že se nebojí „palcové bariéry titulků“ - jak poznamenal Pon Džun-ho už při přebírání Zlatého globu. Vítězství Parazita může být anomálie a „chyba v systému“ -  nebo také předzvěst snahy Oscarů zvýšit mezinárodní dosah a relevanci tím, že budou větší pozornost věnovat mezinárodním autorským hitům.