Jak Martin Baxa hledal klíč k odolnosti české kultury

Zatím stále stoprocentně nevíme, kdo bude nový ministr kultury. Ale pokud se jím stane kandidát Motoristů sobě Oto Klempíř, dosluhující šéf rezortu Martin Baxa mu právě píše esemesku. Je poslední listopadová středa večer, a zatímco venku za okny Poslanecké sněmovny padá sníh, Baxa odchází do jednacího sálu obhajovat před kolegy a kolegyněmi rozpočet, který pro ministerstvo připravil na příští rok. Novému poslanci Klempířovi píše proto, aby mu tohle vystoupení náhodou neuteklo.

Ačkoli dnes oba dva stojí v parlamentu proti sobě, dřív byli na stejné straně politické barikády. V roce 2019 Baxa řídil z pozice místopředsedy ODS její volební kampaň do Evropského parlamentu a Klempíř ji pro jeho stranu jako marketingový kreativec vytvářel. Když má však nyní Baxa po návratu od řečnického pultu Respektu říct, co může česká kultura od jeho pravděpodobného nástupce čekat, pouze krčí rameny. Klempíř o svých plánech zatím mluvit nechce a jeho mlčení připomíná odpověď na Baxovu esemesku: posílá mu zpátky fotku ze sněmovny, z níž je sice zřejmé, že se na předchůdcův výstup díval, ale už ne to, co na něj říká.

Bilance končícího čtyřletého Baxova mandátu nicméně nabízí příležitost podívat se zblízka na to, nakolik vlastně může ministr českou kulturu ovlivňovat. A zda jsou oprávněné obavy části umělecké veřejnosti, která se bojí, že nás s novou vládou nevyzpytatelných Motoristů, SPD a ANO může čekat často připomínaný „slovenský scénář“, jenž v zemi našich nejbližších sousedů právě státní kulturní politiku uvrhl do naprostého temna.  

Nezávislost, nebo státní rozpočet