Stropy, dotace, úspory. Co má zarazit zdražování elektřiny v sedmi bodech

Po kouskách dávkovaný balík pomoci proti drahým energiím už začíná být pohromadě. Ve středu do něj vláda přidala pomoc pro firmy a po ranních zmatcích i upřesnění ohledně toho, jak chce na pomoc vybrat peníze z extra zisků energetických firem a nejspíš i bank. Hotový je i výkop Evropské komise ohledně unijního řešení, které podle premiéra Petra Fialy „jde v tom směru, jak si to přejeme“. Hlavní změny, na které je třeba úprava zákona, má v pátek schválit sněmovna a příští týden Senát. Co všechno tedy má a nemá platit?

1. Stropy pro domácnosti. Už v pondělí vláda rozhodla o tom, že od listopadu nebude nikdo platit víc šest korun za kilowatthodinu elektřiny. U plynu je strop tři koruny. Strop platí pro domácnosti, živnostníky a menší firmy napojené na běžnou síť. Částky jsou včetně DPH, ale bez distribučních a dalších poplatků. Ty jsou důležité hlavně u plateb za elektřinu, u ní by cena se vším všudy neměla – podle vládního výkladu – překročit sedm až devět korun. Pro představu: v panelákovém bytě se lze běžně vejít do tří tisíc kilowatthodin za rok, takže měsíční platba se stropem vychází na 2250 korun. Dodavatelé budou muset stropy automaticky promítnout už do listopadových záloh. Velké firmy jako ČEZ, E.ON nebo PRE u nejčastějších smluv na dobu neurčitou nyní vesměs účtují za samotnou elektřinu do čtyř korun s DPH.

Do šesti korun je tedy stále prostor pro zdražování, ale už ne v násobcích, jak to podle vládních propočtů jinak hrozilo. Navíc třeba klienti po padlé Bohemia Energy, kteří zafixovali ceny loni jen na rok nebo kývli na pohyblivou cenu podle burzy, už nyní platí výrazně víc. Háček (o kterém se ale ví a který je podstatou řešeného problému) je v tom, že dodavatelé budou sotva schopni klientům obstarat elektřinu na dál volně fungujícím trhu tak levně, aby se do stropu vešli. To platí třeba i pro ČEZ, byť se to může vzpírat intuitivnímu pohledu na věc – obchod totiž musí fungovat nezávisle na elektrárnách v rámci již dlouho platného povinného odtržení výroby a distribuce (podobně jako třeba železniční dopravci nevlastní koleje, aby jiné firmy nebyly v nevýhodě a mohly v obchodě soutěžit). Na pražské burze cena koncem srpna vyletěla skoro na jedno euro za kilowatthodinu (častěji se uvádí 1000 eur za megawatthodinu), pak spadla na polovinu, ale i to je podstatně víc než šestikorunový strop.

Podobné je to u plynu. Dodavatelům proto vzniknou dodržováním stropů ztráty. Ty jim vynahradí stát v rámci rozsáhlého přerozdělování, aktuální odhad pro rok 2023 činí 130 miliard korun. Jde o vládní odhad za všechny chystané druhy pomoci, který ale nemusí být konečný a bude záviset na vývoji tržních cen a od nich odvislých nároků na dotování. Aby firmy své nároky nezvedaly uměle, bude jejich požadavky hlídat Energetický regulační úřad (ERÚ). Firmy mají podle chystané novely zákona mít pokryté nákladů a přiměřený zisk. ERÚ může sporné nároky zablokovat, ale půjde o úplně nový typ vcelku silné regulace a zároveň o velký kus nové práce pro úřad, který nemá pověst extra výkonného a vlivného pracoviště.

2. Pomoc pro firmy. Stropy ve výši šesti a tří korun se týkají jen menších firem napojených na síť nízkého napětí jako maloodběratelé a ve stejném režimu jako domácnosti. Ministr financí Zbyněk Stanjura ještě v neděli sliboval cenový strop i všem ostatním podnikům, průmyslové Česko by to podle něj potřebovalo. Vypustil i konkrétní částku 200 eur za megawatthodinu. Nakonec se ale takto plošně postupovat nebude. Český plán, jak koneckonců Stanjura rovnou naznačoval, narazil v dalších dnech u Evropské komise jako moc bezbřehá podpora, tedy jako něco v rozporu s principy volného trhu, kde má Brusel za úkol ochranářské tendence států brzdit.

Ve středu Fialova vláda přijala dvojí náhradní řešení. S tím prvním se chce vejít do takzvaného „dočasného krizového rámce“ EU pro veřejnou podporu firem vyhlášeného už v březnu, aby vznikly mantinely pro pomáhání ve výjimečné situaci. Podobný rámec vznikl i v době covidu, nyní šlo o reakci na válku a zdražení energií. Česko už rámec jednou využilo v létě pro pomoc farmářům za půl miliardy korun, nově má jít o větší program za 30 miliard pro podniky s vyšší spotřebou z průmyslu, zemědělství nebo těžebního sektoru. Každý by mohl mít nárok na 45 milionů korun, anebo až na 200 milionů u vyloženě „energeticky náročných“ provozů, kde náklady na energie přesahují tři procenta „hodnoty produkce“. Podmínkou bude doložit za letošní únor až prosinec dvojnásobné náklady na energie oproti loňsku, energeticky náročné firmy budou muset skončit v provozní ztrátě způsobené aspoň z poloviny výdaji za energie.

Druhý dotační program s dalšími 30 miliardami se teprve vymýšlí s Evropskou komisí, ale podle ujišťování ministrů po středečním jednání vlády je na dobré cestě. Má se týkat menších a střední firem, které se už nevejdou mezi maloodběratele, typově třeba lyžařská centra nebo větší hotely. Na vyšším napětí už nedosáhnou na strop šest korun, ale v rámci chystaného programu by měli nějakou pomoc dostat. Mluví se o podpoře u 80 procent historické spotřeby, aby firmy měly zároveň motivaci něco ušetřit. Je možné, že i v tomto případě bude nakonec cena na prvních 80 procent spotřeby nějak zastropována a dotována.

Ve čtvrtek, den po jednání vlády, bylo oznámeno, že stejné stropy jako u domácností budou automaticky platit i pro firmy, které se vejdou do unijní definice malého a středního podniku (do 250 zaměstnanců s ročním obratem do 50 milionů eur). Počítá se s tím, že mezi odběratele s regulovanou cenou energií budou spadat i plynové teplárny, které zajišťují domácnostem vytápění. Tato podpora by ale ještě měla podléhat schválení Evropské komise.

3. Slevy pro školy a nemocnice. Státem garantovaný přístup k elektřině za šest korun a k plynu za tři mají mít i školy, nemocnice, města, kraje a další veřejné instituce. Postup ale bude jiný než u domácností a malých firem – a je šance, že v tomto případě nebude muset stát nakonec ani moc doplácet. Energetický zákon dá nově vládě „při mimořádné tržní situaci“ zmocnění uložit výrobcům elektřiny a dovozcům plynu povinnost dát nabídku „určeným osobám za stanovených podmínek“. Nyní města nebo nemocnice nakupují energie volně na trhu, obchodníci s elektřinou by o ně měli soutěžit co nejlepší cenou a roky to tak bylo. Když ale loni začaly ceny na energetických burzách růst, mnozí obchodníci přestali dopředu nakupovat v naději, že se trend otočí, což se nestalo - a výsledkem byly buď krachy firem jako Bohemia Energy nebo to, že nikdo neměl dopředu za dřívější rozumnější ceny nic moc nakoupeno. A to ani pro větší klienty.

Nyní proto mnohé kraje a města vůbec nedokázaly o obchodníků žádnou zajímavou nabídku dostat. Rezervace části výroby funguje už roky ve Francii, kde obchodníci mají ze zákona nárok na část produkce jaderných elektráren za státem regulovanou cenu. Slovenská vláda má pro příští rok podobnou dohodu předjednanou s podnikem Slovenské elektrárne. V praxi bude české řešení nejspíš vypadat tak, že vládní činitelé povedou – respektive již vedou – přímá jednání s výrobci o tom, kolik mají volných kapacit na příští rok a za kolik v nich se slevou budou vyrábět právě pro nemocnice a školy.

Jednání běží nejen s většinově státní firmou ČEZ (byť ta už má většinu produkce na příští rok prodanou), ale i s majiteli dalších lokálních elektráren, jako je Daniel Křetínský a Pavel Tykač. Ti museli paralelně žádat stát o pomoc se skládáním záloh na burzovních trzích a součástí pomoci už nejspíš byla i dohoda o protislužbě. Pro stát je ale toto obchodování něčím úplně novým a bude zajímavé sledovat, jak dobrý obchod se podaří uzavřít. Chystaný celounijní zátah na elektrárny (bod čtyři) ale dává zdejší vládě dobré páky na to, aby aspoň část potřebného proudu z uhlí a jádra dokázala opatřit za slíbených šest korun, aniž by musela výrobcům ze státní kasy něco doplácet.

4. Válečná daň, unijní řešení. Souběžné jednání celé Evropské unie o zdanění elektráren vneslo do zdejší diskuse menší zmatek, protože i v EU se chystají cenové stropy. Týkají se ale něčeho jiného, než je českých šest korun. Jednání v EU nyní spějí k tomu, že budou vytipovány levně vyrábějící elektrárny - a ty budou část svých vysokých, válkou přifouklých tržeb rovnou odevzdávat svým vládám. Tak, aby bylo z čeho dotační programy pro spotřebitele platit. Vznikne rovněž strop, ale tentokrát na to, kolik si smějí elektrárny nechat, v angličtině „revenue cap“.

Základ dohodli ministři EU minulý pátek, Evropská komise pak na základě jejich ujednání vyrobila přesnější manuál, jak postupovat. Ten má být schválen na další Radě EU na konci září. Plán je takový, že jaderné, uhelné, ale i větrné nebo sluneční elektrárny si budou smět z každé vyrobené megawatthodiny nechat nanejvýš 180 eur (4,40 Kč/kWh) a vše nad to jim bude zkonfiskováno rovnou při vypořádání obchodů, o nichž je díky centralizovaným burzovním systémům dobrý přehled. Na burzách v Česku, Německu a jinde v Evropě lze dnes proud prodat za 450 eur, což je cena vyšponovaná drahou výrobou z plynu, který je kvůli nejistotě dodávek drahý, ale Evropa se bez něj pro pokrytí svojí spotřeby pořád neobejde. Záludnost trhu s elektřinou je v tom, že vysokou cenu plynových elektráren platí nakonec všichni, podobně jako je jedna cena třeba na trhu s ropou, byť výrobní náklady na její těžbu jsou v různých koutech světa různé.

Konfiskace tržeb nad 180 eur má podle komise vynést 117 miliard eur, respektive 142 miliard eur (při triviálním přepočtu na hlavu to vychází na 83 miliard korun pro Česko), pokud se započítá ještě druhý plánovaný zákrok, a sice mimořádná daň z nadměrných zisků pro ropné firmy a těžaře, takzvaná „windfall tax“. Tu komise navrhuje na úrovni 33 procent ze zisku, převyšujícího 120 procent průměru předchozích tří let. Česká vláda chce tuto daň použít i na výrobce a prodejce energií a banky, sazbu si dosud plánovala na 40 až 60 procent. Detaily se ještě dohadují, Stanjura nejdřív tento záměr ve středu ráno zpochybnil, ale odpoledne po jednání vlády bankovní daň znovu potvrdil. Dál se podle Stanjury počítá s „mobilizací“ dividend státních podniků, tedy hlavně ČEZ. Je pravděpodobné, že příští rok bude pomoc dražší než všechny tyto extra příjmy a že stát bude muset část pomoci krýt na dluh, ale zároveň Stanjura slibuje, že v tříletém horizontu, až naběhnou všechny dodatečné příjmy, se náklady a výnosy vyrovnají a pomoc vyjde jako rozpočtově neutrální.

5. Povinné, nebo dobrovolné úspory. Aby se drahý plyn, dovážený navíc stále ještě mnohdy z Ruska, pálil v nadcházející zimě co nejméně, Evropská komise navrhla vedle všech výše uvedených opatření také zabrat v otázce úspor. Konkrétní cíl zní stáhnout spotřebu elektřiny do března o desetinu a k tomu si dát navrch závazek povinně stáhnout v každé zemi o pět procent spotřebu v období největších špiček. Tedy právě v době, kdy je potřeba zapínat drahou výrobu proudu z plynu. Výsledkem by měly být nižší ceny elektřiny a menší odtok peněz do Kremlu, bude-li tedy ruský plyn vůbec na zimu k dispozici. Jak se k těmto závazkům postaví česká vláda, zatím není jasné, Fialův tým o tomto aspektu unijních dohod nemluví. S největší pravděpodobností ale sází na to, že pro Čechy bude elektřina i při zastropování ceny stále hodně drahá a že k nižší spotřebě se země dopracuje samovolně, bez řízení shora.

6. Úsporný tarif. Kromě nově chystaných stropů zůstává v Česku v platnosti již dříve schválený systém státních finančních příspěvků posílaných rovnou do záloh za elektřinu a dálkové vytápění, souhrnně nazývaný poněkud matoucím pojmem úsporný tarif. Dohromady za tři poslední měsíce roku stát pošle na každé odběrné místo (s výjimkou speciálních tarifů pro chaty) buď 2000, nebo 3500 korun v závislosti na příslušném tarifu. Původně se mělo připlácet i na plyn, ale kvůli zjednodušení se nakonec vláda rozhodla soustředit všechny příspěvky na elektřinu, protože tu používá každý. Peníze doputují k lidem automaticky, stát je pošle rovnou dodavatelům elektřiny a ti mají za povinnost ponížit o ně svoje zálohy. Další peníze jsou schválené na pomoc s ústředním topením, a to jednorázově 4500 korun u dálkového vytápění a 6000 korun pro byty s domovní kotelnou. Pomoc jde opět přes dodavatele, bytová společenství se teplárnám musí do konce listopadu ozvat s informací o počtu odběrných míst.

Od ledna se měl úsporný tarif dál košatit v závislosti na tom, kdo doma používá plyn, ale tato část se bude rušit, protože ji přebijí cenové stropy. Ministr průmyslu Jozef Síkela jen nově mluví o tom, že by se domácnostem mohlo něco z odvedených plateb za energie vracet, pokud vykáží „nějaké úspory nad určitou hranici“, ale tento koncept se zatím teprve připravuje. Naopak schváleno a potvrzeno je to, že všem domácnostem i firmám stát od října do konce příštího roku odpouští ve fakturách za elektřinu poplatek na rozvoj obnovitelných zdrojů, což je 599 korun za každou spotřebovanou megawatthodinu. Pro rodiny s příjmem do milionu korun dál od léta běží možnost požádat si o jednorázový příspěvek 5000 na každé dítě do 18 let vyplácený přes nově zřízený portál ministerstva práce.

7. Příspěvky na bydlení. Příští týden bude vláda schvalovat nové – štědřejší – tabulky pro výpočet příspěvků na bydlení, které mají fungovat jako hlavní záchranná síť, pokud by se někdo kvůli drahým energiím dostal do zcela neřešitelné situace. Zvedat se budou takzvané normativy, které určují, co úřady uznají jako legitimní náklady na bydlení, a s čím porovnávají příjmy příslušné domácnosti. Zkratka, že stát lidem doplácí „veškeré náklady na bydlení nad 30 procent jejich příjmů“, jak o prázdninách sliboval premiér Fiala, totiž neplatí – právě kvůli normativům, aby pomoc měla strop, což je logické, protože jinak by se stát nedoplatil. Potíž je, že tabulky jsou nastaveny podle loňských cen energií, takže vypočtená pomoc nedrží krok s letošním zdražováním. Pro představu – u jednočlenné domácnosti v okresním městě jsou nyní „normativně“ uznatelné náklady na bydlení 6929 korun. Má-li osamělý důchodce penzi 15 tisíc, vypočte se z ní 30 procent (4500 korun), a když to na normativ nestačí, stát rozdíl doplatí. Výpomoc pak v tomto případě činí jen 2429 korun, loni stejně jako letos.