Na lovu ruských mimozemšťanů v Baltském moři

Kdyby si člověk mohl vybrat nejkrásnější místo, kde zakotví svůj prázdninový hausbót, možná by to bylo právě tady – ve skryté zátoce na baltském pobřeží kousek od Helsinek, obklopené strhující scenerií skal a borovic. Devět mužů, kteří tady na palubě své lodi už pátý týden pobývají, však pravděpodobně okolní krásu příliš nevnímá. Nejsou tady na prázdninách, místo si nevybrali a hlavní výhled jim zatarasuje loď finské pobřežní stráže postavená tak, aby odsud nemohli odplout.  

Jejich Eagle S taky není žádný hausbót, ale 230 metrů dlouhý tanker, který loni den po Štědrém dnu jednou ze svých kotev vláčenou po mořském dně přetrhl podmořský kabel EstLink 2 zásobující z Finska elektřinou sousední Estonsko. Místní policie má podezření, že kotva byla svržena záměrně za tímto účelem a devíti námořníkům z celkem čtyřiadvacetičlenné posádky zakázala opustit do konce vyšetřování zemi. 

Eagle S vezoucí pod vlajkou Cookových ostrovů náklad ropy z Ruska do Turecka se díky operaci s kabelem stala nejznámější lodí tzv. ruské stínové flotily, již Moskva používá především k obcházení západních sankcí na vývoz své ropy a plynu a některá plavidla zřejmě nasazuje i na sabotážní teroristické operace proti Evropě. Finské rozhodnutí loď zadržet a incident vyšetřit je na Západě všeobecně považováno za bravurní a odvážnou odpověď v této „hybridní“ válce a z opuštěných lesů kolem zátoky se tu a tam na břeh vynoří turisté, kteří si sem dělají výlety z různých koutů Finska, aby na vlastní oči viděli rozhodný zásah své vlády.       

Kdyby žil, byl by znepokojen

Sto kilometrů odsud, na druhém břehu Finského zálivu, kotví kvůli Eagle S tři válečné lodě NATO. Přes hustou mlhu skoro nejsou v tallinském přístavu vidět, je lezavo, mrholí. Jeden z námořníků mě vyzvedává na smluveném místě u mola a vede mě na velitelský můstek fregaty Nizozemského královského námořnictva Tromp. „Víte, proč se takhle jmenuje?“ ptá se mě jednašedesátiletý komodor Arjen S. Warnaar, muž s ostře řezanými rysy ve tváři, který celý svůj profesionální život zasvětil vojenské službě v námořních silách Nizozemska. 

Zkouším žertovat, že to možná bude nějak souviset s nastupujícím americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který je známý tím, že má rád lichocení, komodor Warnaar to ale bez pobavení odmítá. „Maarten Tromp byl jedním z našich slavných vojevůdců v 17. století. Bojoval na moři za to, aby se po něm mohly plavit obchodní lodě a nikdo je neohrožoval. Měl hodně na vědomí otázku svobody, za její obranu zemřel. Vidím souvislost mezi tím, o co usiloval, a tím, co tu dnes děláme my. Kdyby Tromp žil, velmi by ho znepokojovaly incidenty v našich vodách, byť dnes nejde o obchod, ale o jiné svobody – svobodu komunikovat, přepravovat energie a data,“ říká Warnaar. 

Nejde o teoretizování, komodor vypočítává stále častější diverzní akce tankerů, které pod vlajkami různých exotických států vyvážejí z Petrohradu a dalšího ruského přístavu Usť-Luga vodami Baltského moře navzdory sankcím velké množství ropy, zemního plynu a benzinu – nejčastěji do Asie –, aby z výnosů z jejich prodeje ruský prezident Vladimir Putin financoval válku na Ukrajině. A k této cestě Baltským mořem si tankery předloni přidaly i teroristickou aktivitu, kdy v mělkém šelfovém moři vypouštějí kotvy a táhnou je za sebou třeba i desítky kilometrů s jasným záměrem likvidovat jimi podmořské kabely mezi pobaltskými státy a Finskem nebo Švédskem, které mezi nimi přepravují elektřinu a telefonní a internetový signál. 

Rusové, které z toho Aliance viní, dávají od útoků na Evropany ruce pryč, a protože tankery plují pod cizími vlajkami s mezinárodní posádkou (tanker Eagle S vlastní dubajská společnost, je spravován indickou společností, nese vlajku Cookových ostrovů a velí mu gruzínský kapitán), je obtížné jasně dokázat opak. Bezpečnostní analytici NATO ale pochybnosti o ruském zapojení nemají, proto se těmto lodím – jde o stovky nepojištěných plavidel ve špatném technickém stavu – začalo říkat ruská stínová flotila.   

„Ano, mimozemšťané,“ říká mi Arjen S. Warnaar s nadsázkou na otázku, jestli za poštědrovečerním zničením podmořského kabelu EstLink 2 nemohl být někdo jiný než Moskva. „Jsme tu proto, abychom odrazovali další možné útočníky. Sbíráme informace o pohybu lodí a jsme připraveni kdykoli zasáhnout,“ říká komodor Warnaar, co je momentálně jeho hlavním úkolem v Baltu. V akci nad mořem jsou i drony, letadla a satelity Aliance. 

Do operace Baltská stráž – tak se misi lodi Tromp a dalších plavidel NATO přezdívá – má být postupně nasazeno sedm lodí, přičemž další flotily ze Švédska, Finska, Litvy, Lotyšska a Estonska s nimi budou spolupracovat. „Každá loď, která opustí Petrohrad, bude vědět, že je sledována. A pokud má v úmyslu podniknout nějaké nezákonné akce, dvakrát si to rozmyslí,“ doplňuje svého kolegu kapitán doprovodné fregaty NATO Luymes Erik Kockx. 

Nezapomeňte na zmrzlinu

Devítičlenná posádka Eagle S se do žádné námořní bitvy nechystá. Finové jejich loď zadrželi v bleskové akci, protože po několika podobných incidentech už průjezd ruské stínové flotily Baltem monitorovali, a když došlo k výpadku proudu do Estonska, hned hledali lodě poblíž dráhy přetrženého kabelu. Nejblíže se nacházel tanker Eagle S, na základě dat z radarů o jeho podivně pomalém pohybu si ho vyhodnotili jako hlavního podezřelého a zasáhli. 

K Eagle S směřovali i estonští výsadkáři, Finové to ale měli blíž, takže obsazení lodi výsadkem z helikoptér provedli oni. Trajekt musel zamířit k finským břehům, jeho konečným kotvištěm se stala v úvodu zmíněná zátoka u města Porvoo padesát kilometrů za Helsinkami. Finové zahájili vyšetřování, posádka odmítla, že by s incidentem měla cokoli společného, ale finským potápěčům se podařilo na mořském dně jednu z kotev Eagle S nalézt a odebrali z ní důkazy ukazující na přetržení kabelu EstLink 2.  

Vyšetřování pokračuje, nejtěžší nyní bude prokázat posádce úmysl. Finská média mezitím informují o životě zadržených, muži nesmějí opustit loď, ale z rozhovorů se zaměstnanci švédských cateringových společností, od nichž si kupují jídlo, vyplývá, že nestrádají. Námořníci z Eagle S poptávají a pravidelně dostávají vejce, přírodní jogurty, mléko, rýži, nudle, maso, mražené ryby, hamburgery, ale také třeba dvouapůlkilové balíčky zmrzliny s příchutěmi manga, čokolády a vanilky. Kdo jídlo platí, není známo. 

„Nemají nezdravý výraz,“ popsal v lokálních finských médiích stav mužů Mika Teittinen, kapitán lodi, která jim na Eagle S potraviny dopravuje. Ten, kdo si chce dnes prohlédnout obrovský tanker ze břehu, musí být opatrný. Nejlepší přístupová pěšina k zálivu je dokonale zmrzlá, ale při pozorném našlapování ji jde zvládnout. Na konci je dřevěné molo, od kterého je zadržená loď vzdálená zhruba kilometr. Dívám se na ni, když si vedle mě tiše stoupá další zvědavec.  

„Chtěl jsem jít dnes v Helsinkách původně na jednu výstavu, ale tohle je lepší. Tohle se naší vládě povedlo. Jsem na ni hrdý,“ říká mi starší muž a fotí si Eagle S mobilem. „Námořníci tam mají všechno, co potřebují, četl jsem o tom v novinách. My nejsme jako oni, v dodržování pravidel a slušném chování je naše síla. Ale vyšetřování ať je samozřejmě tvrdé.“ 

Připraveni jednat

Vánoční trhy v historickém centru starobylého Tallinnu jsou svojí malebností jedny z nejvyhlášenějších v Evropě, zřejmě proto tu řada dekorací z nich zůstává k obdivování ještě měsíc po skončení svátků. Čtyři svítící sněhové vločky stále zdobí i nedalekou budovu ministerstva zahraničí, za časů sovětské nadvlády tu bylo ústředí Komunistické strany Estonska, po znovunabytí nezávislosti v roce 1991 zde začala úřadovat diplomacie obnoveného pobaltského státu. 

Hranatá budova není příliš vzhledná, z oken ve vyšších patrech je ale dokonalý výhled na město včetně přístavu, kde přechodně zakotvila alianční loď Tromp. „Jsme rádi, že jsou tady,“ říká mi k přítomnosti lodí NATO blízko jednoho z takových vyhlídkových oken generální tajemník ministerstva Jonatan Vseviov. „Bezpečnostní výzvy, kterým čelíme, jsou reálné. Po incidentu s tankerem Eagle S jsme ještě víc ostražití a situaci koordinujeme s našimi spojenci z NATO. Můžu vás ubezpečit, že jsme lépe než kdy jindy připraveni jednat.“ 

Podobně mluví i bezpečnostní poradce litevského prezidenta Marius Česnulevičius, s nímž se setkávám v 600 kilometrů vzdáleném Vilniusu. Na chodbě historické budovy tamního prezidentského paláce je řada fotografií současného prezidenta Gitanase Nausėdy, na většině z nich je v přítomnosti litevských vojáků nebo na Ukrajině – bezpečnost je tu klíčové téma. Litva v lednu kvůli rostoucí ruské hrozbě oznámila závazek vydávat v letech 2026–2030 na obranu pět až šest procent HDP, jak to po spojencích požaduje prezident Trump. Část z toho by měla jít i na zlepšení litevského vojenského námořnictva. 

„Finové předvedli s lodí Eagle S naprosto špičkovou reakci,“ říká mi prezidentský poradce Česnulevičius. „Lodě ruské stínové flotily však Baltským mořem proplouvají dál, proto je potřeba investovat do naší obrany a bezpečnosti a mluvit o tom hodně s veřejností. Kdybychom to neudělali, náklady z možných rizik a způsobených škod budou násobně větší.“ Litevský vojenský expert Aleksandras Matonis dodává, že útoky v Baltském moři jsou v jeho zemi „skutečně hodně horké téma“. „V únoru se zcela oddělíme od ruské energetické sítě a synchronizujeme se s tou evropskou. Rusové testují i naši případnou zranitelnost,“ říká Matonis. 

Expertní odhady mluví o tom, že ruská stínová flotila momentálně čítá kolem tisícovky tankerů. Část z nich je na sankčních seznamech Evropské unie nebo jednotlivých evropských a aliančních států, nesmí tedy s embargovanou ropou zastavovat v evropských přístavech a pohybovat se v teritoriálních vodách jednotlivých evropských států (sahají 22 kilometrů od pobřeží). Smějí však proplouvat tzv. výlučnou ekonomickou zónou, jež se počítá až do vzdálenosti 370 kilometrů od konce teritoriálních vod.   

Když v těchto vzdálenějších vodách nedělají nic nezákonného, nikdo je nechce zastavovat, i když všichni v Evropě vědí, co vezou a že peníze utržené z prodeje ruských surovin budou znamenat více mrtvých na Ukrajině. Mezi představiteli západních vlád panuje obava, že kdyby jejich vojenské lodě začaly tankery blokovat, začnou je doprovázet ruské vojenské lodě a nebezpečí střetu mezi NATO a Ruskem vzroste. Rusové a jejich spojenci by se také mohli stejně chovat k lodím Západu ve svých ekonomických zónách, to by mohlo přivodit kolaps mezinárodního obchodu. Něco jiného ale je, když začnou lodě ruské stínové flotily používat svoji kotvu jako zbraň. 

S Čínou v zádech

 Situace je křehká. Finové zasahovali přímo v teritoriálních vodách, v širší ekonomické zóně ale ještě nikdo do akce nešel, a nikdo proto neví, co v takovém případě udělá protivník. Ne všechny útoky jsou navíc prováděné ruskou stínovou flotilou, za některými je také Čína. V říjnu 2023 její kontejnerová loď Newnew Polar Bear, plující pod vlajkou Hongkongu, kotvou přestřihla plynovod Balticconnector mezi Finskem a Estonskem. Čínská vláda sice provedla vyšetřování a přiznala vinu, tvrdila však, že šlo o nehodu.

 Poté 20. listopadu téhož roku byla obviněna Švédy další čínská loď Yi Peng 3 ze zničení dvou komunikačních kabelů mezi Finskem a Německem a Litvou a švédským ostrovem Gotland. Peking navzdory příslibu spolupráce se Stockholmem nepustil švédské vyšetřovatele na palubu a Yi Peng 3 opustila Balt. Když něco podobného chtěl udělat tanker Eagle S, došla už zemím u Baltského moře trpělivost, Finové ukázali tvrdost. Rusové se k lodi nemohli znát, protože by tím přiznali svoji účast.

Zapojení čínských lodí do hybridních operací proti zemím NATO vzbuzuje otázku, nakolik jde o koordinované akce s Ruskem. „V hybridních operacích a hybridním válčení důkazy většinou nejsou k dispozici. Vyžadovalo by to, aby kapitán řekl – ano, poškodili jsme kabely a ten či onen nám to nařídil nebo nám za to zaplatil,“ říká mi finská analytička a specialistka na Čínu z britského think tanku RUSI Sari Arho Havrén. „Faktem ale je, že Čína a Rusko se koordinují napříč různými oblastmi včetně bezpečnosti a obrany. Logickou otázkou proto je, proč by hybridní útoky proti Západu na moři nechaly stranou?“ 

Arho Havrén poukazuje na úzkou provázanost Moskvy a Pekingu. Čínská a ruská armáda i polovojenské síly, jako jsou pobřežní stráže, cvičily společně více než stokrát. V loňském roce čínské a ruské bombardéry létaly společně poblíž Aljašky a jejich následná prohlášení zmiňovala vzájemnou podporu. NATO jako celek i jeho jednotliví členové kolem Baltu se pokoušejí na zvyšující se propojené nebezpečí reagovat na více úrovních.

 Ještě před spuštěním operace Baltská stráž přišly Velká Británie, Nizozemsko a severské a pobaltské státy s iniciativou, kdy umělá inteligence pracuje s různými daty o pohybu lodí v Baltském moři a analyzuje, jak velký problém to které plavidlo může představovat. Ta, která jsou vyhodnocena jako riziková, jsou dále sledována a je o nich zpraveno NATO. Členka washingtonského think tanku Atlantic Council Elisabeth Braw ve svém textu pro list Politico navrhla, že je potřeba jít ještě dál a začít přemýšlet o věci jinak. A sice, že by země v Baltském moři mohly posádky podezřelých lodí finančně odměňovat, pokud budou dodržovat pravidla a podporovat tak dobré námořní chování. Shoda na něčem takovém zatím není, hlavní slovo tak mají nadále vojenští námořníci.

 Speciální algoritmus

Když předposlední lednové úterý vstupuje velitel litevského námořnictva admirál Giedrius Premeneckas na šedesátimetrovou velitelskou loď Jotvingis, vítají ho – to k téhle funkci patří – námořníci pohvizdem píšťalkou. Následuji ho na palubu a sedáme si do jedné z příjemně vytopených kajut s koženými sedačkami a malými kulatými okny, kterými lze pozorovat moře. 

Moc ho vidět není, stejně jako před pěti dny v Tallinu je i tady, v největším litevském přístavu Klajpedě špatná viditelnost. Moře je teplejší než okolní studený vzduch, to vytváří mlhu. „Skvělé počasí pro plavbu,“ žertuje admirál Premeneckas. Rychle však přechází do vážného tónu. „Po řadě incidentů musíme být teď všichni co nejvíc na moři a sbírat data, co se na něm děje. Máme na to speciální algoritmus, který nám umožňuje rozpoznat hybridní hrozby. Všímáme si rychlosti a zpomalování tankerů a celé řady dalších detailů,“ říká Premeneckas s tím, že Litevci jsou v úzkém kontaktu s NATO. 

Je jedenáct hodin dopoledne, půlhodinový rozhovor končí a velitel se vydává na souš za dalšími povinnostmi. Zůstávám na lodi a s posádkou míříme na otevřené moře. Lodě litevského námořnictva – během mé návštěvy jich je v přístavu šest – kotví nedaleko místa, kde Litevci v Kurském zálivu vybudovali terminál na zpracování zkapalněného plynu LNG. Většina ho je z USA, Vilnius jím nahradil plyn z Ruska. 

Terminál pomalu obeplouváme, velící důstojníci sledují na elektronických obrazovkách před sebou mapy s hloubkou moře a podle nich korigují směr plavby. Vidí i všechny lodě v okolí, ty mají na displeji tvar malých trojúhelníků. Sedm kilometrů od pobřeží mě jeden z důstojníků vede do podpalubí, kde se několik jeho mužů převléká do červených vodotěsných obleků. Jde o nácvik akce, kdy tříčlenná posádka vyráží v tryskovém člunu na moře, aby tam spustila podmořský dron se sonarem. Ten má snímkovat dno, jestli na něm nebyl poškozen jeden z kabelů. „Rychle, už vyrážíme,“ pobízí jeden z námořníků své druhy. 

O čtvrt hodiny později je hotovo, posádka vytahuje zpátky na palubu člun se sonarem a muži jdou do podpalubí stáhnout z něj data. Tentokrát žádný defekt neukázal. „Nacvičujeme vše, co se nám může v boji proti agresorům hodit. Čím víc budeme připraveni, tím víc tohle moře a život v našich zemích ochráníme,“ říká mi pod hlavní palubního děla jeden z důstojníků, který teď se svojí posádkou stráví dalších šest dní na stále neklidnějším Baltském moři. 

Práce budou mít on i jeho alianční druhové ještě hodně. Šest dní po mé plavbě Švédové oznámili, že došlo k poškození podmořského optického kabelu mezi Švédskem a sousedním Lotyšskem dalším tankerem Vezhen plujícím z ruského přístavu Usť-Luga.

Vyšlo v Respektu 6/2025.