Jen krátká a rychlá chůze, oči kvůli dronům zvednuté k obloze a nastražené uši, abych zaslechla jejich vrčení a přežila

Cesta nočním vlakem z Kyjeva do Chersonu trvá jedenáct hodin a cestující při ní urazí sedm set kilometrů. Posledních padesát kilometrů před cílem vlak zpomaluje, kola se těžce převalují po pražcích a hlasitě skřípou. Do vlaku přistupují policisté a vojáci a každému kontrolují doklady, prohlížejí telefon a vyžadují speciální, dopředu úřady schválené povolení pro vstup do města, aby zjistili, jestli není ruský špeh, který by po proniknutí do Chersonu pomáhal nepřátelům lépe navádět jejich rakety na možné cíle. Osmnáct minut po osmé ráno vlak zastavuje na hlavním chersonském nádraží. Tak jako jsem zvyklý jinde na ukrajinských nádražích dát si po dlouhé jízdě kávu, chci to udělat i zde, ale nejde to. Nikdo nic neprodává, je tu pusto a prázdno. 

„Rusové nádraží několikrát ostřelovali, pojďme radši odsud,“ vítá mě před prostřílenou budovou můj místní průvodce, chersonský rodák Denys Sukhanov a vede mě svižnou chůzí ke svému autu. Jsem v nejnebezpečnějším městě ruské války na Ukrajině, kde se bojuje o to, jestli Rusové znovu proniknou na pravý břeh veletoku Dněpr a otevřou si tak cestu dál do vnitrozemí. Cherson dennodennímu ostřelování a dronovým rojům na nebi odolává, a i když počet jeho obyvatel drasticky klesl z tří set tisíc na šedesát, stále tu někteří zůstávají, aby své město dál drželi při životě.

Velký lovný revír

Před válkou byl Cherson příjemným říčním odpočinkovým letoviskem, současný život v něm má ale velmi odlišná pravidla a vyplatí se je dodržovat. „V žádném případě se nepřipoutávej,“ zastavuje mě Denys, když po usednutí instinktivně sahám po bezpečnostním pásu. „Kdybys zahlédl přilétající raketu, pás by tě strašně zdržel. Když utíkáš, o přežití rozhoduje každá vteřina.“  

Důležité je i správné zaparkování. Cherson je postavený tak, že všechny jeho ulice vedou z kopce strmě dolů k řece. Před válkou auta stála tak, jak kdo zrovna našel místo: čumákem i zadkem k Dněpru. To se ale změnilo. Stojí se zásadně po směru jízdy od řeky, z jejího druhého břehu totiž město pravidelně ostřelují Rusové, a jestliže je nutné uniknout blížící se kanonádě, nikdo nechce ztrácet drahocenný čas zdlouhavým otáčením. Auta také neparkují před velkými domy, ale až v ulicích za nimi. Když ve směru od řeky dopadají rakety, je šance, že je zachytí předky budov a život za nimi úder přečká.

Před útoky dronů zase alespoň trochu chrání husté stromy, ve stínu jejich korun je možné zastavit, schovat se a doufat, že dronovodiči vás z výšky nespatří. Vedle toho jsou tu ale i složitější znalosti. Před tím, než Denys Sukhanov kamkoli vyrazí do města, si nejdřív projde na svém mobilu několik telegramových kanálů, kam místní obyvatelé hlásí, kde zrovna spatřili výskyt smrtících dronů. „Podle toho, kde byly zrovna spatřeny, a kde byly nahlášeny o něco později, odhaduji jejich možnou další trasu,“ říká Sukhanov. „Těm místům se pak snažím vyhýbat.“ 

A dodává: „Kamkoli člověk jde nebo jede, musí hodně spěchat – každá minuta venku je riskantní.“ Aut proto v ulicích jezdí hodně málo, a když už, tak se k cíli řítí stokilometrovou rychlostí. Část lidí si také na střechu svého vozu namontovala kovové desky chránící je před nárazem kamikadze dronů.

Jihoukrajinský Cherson byl jediné velké město, které Rusové po začátku své invaze v roce 2022 dobyli a tři čtvrtě roku jej pak okupovali. Ukrajinci je však odsud ještě téhož roku vytlačili z města na levý břeh Dněpru, kde v dostřelové vzdálenosti zaujala ruská armáda nové pozice. Chvíli byl klid zbraní, ale poté, co se otřesený okupační sbor vzpamatoval z šoku nečekané porážky, začal s nekončícím dělostřeleckým bombardováním.