Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře

V harmonii s přírodou. Zastaví dohoda o ochraně biodiverzity vymírání druhů způsobené člověkem?

Podle ekologických organizací je text z Montrealu krokem vpřed, ale oproti původním návrhům obsahuje řadu kompromisů

Členka mexické delegace na summitu v Montrealu  • Autor: via REUTERS
Členka mexické delegace na summitu v Montrealu • Autor: via REUTERS

Zvrátit katastrofální trend úbytku rostlinných a živočišných druhů, který podle mnoha vědců již teď představuje jedno ze šesti nejhorších masových vymírání v celé geologické historii Země – to je ambiciózní cíl celosvětové dohody o ochraně biodiverzity, již schválili v kanadském Montrealu představitelé téměř 200 zemí Organizace spojených národů. Vzniká tak nová globální architektura inspirovaná mezinárodním klimatickým vyjednáváním s jeho každoročními summity COP (conference of parties, konference stran), zatím relativně úspěšnou pařížskou dohodou – a také značnou pozorností, jíž se klimatický vyjednávací stroj OSN těší.

O tom, že je potřeba chránit biodiverzitu pomocí podobného mechanismu jako klima, se na vědeckých konferencích mluvilo již v druhé polovině nulté dekády. Naplno se vyjednávání rozběhla před čtyřmi lety a novou dohodu se podařilo schválit - po mnoha odkladech způsobených například Kvidem - závěrem dvoutýdenního globálního summitu COP 15, který v Montrealu skončil v pondělí časně ráno. „Je to okamžik, který bude formovat dějinný vývoj - podobně jako Paříž ovlivnila klimatickou politiku,“ řekl médiím kanadský ministr životního prostředí a klimatu Steven Guilbeault.

Rozvíjení této paralely ovšem může být ošidné. Podobně jako pařížská dohoda je i nová dohoda o ochraně biodiverzity do jisté míry prázdným rámcem, který naplní až dobrovolné úsilí jednotlivých států. Cílem je do roku 2030 chránit biodiverzitu na 30 procentech povrchu Země (pevniny i moří), na podobné rozloze a ke stejnému roku restaurovat degradované ekosystémy a v polovině století již žít „v harmonii s přírodou“, tedy definitivně zvrátit nepříznivý trend poškozování biodiverzity a krajiny. Dnes je chráněno asi 17 pevniny a 10 procent moří.

Dospět by k tomu lidstvo mělo prostřednictvím dobrovolných závazků jednotlivých států, jejichž plnění bude mezinárodní společenství sledovat. Dosavadní zkušenosti s podobnými snahami jsou ovšem v ochraně přírody tristní. Jak před dvěma lety připomněl list The Guardian, plnění závazků k ochraně biodiverzity, přijatých - rovněž téměř 200 státy OSN - v roce 2010 v prefektuře Aiči v Japonsku, dopadlo katastrofálně: „Od snížení znečištění po ochranu korálových útesů, mezinárodní společenství nedokázalo stoprocentně splnit ani jediný z 20 cílů z Aiči,“ napsal The Guardian.

Bude to tentokrát jiné? Podle ekologických nevládních organizací je dohoda z Montrealu krokem vpřed, ale zároveň oproti původním návrhům textu obsahuje řadu kompromisů. Nepojmenovává například škodlivé činnosti, které je potřeba z chráněných území vyloučit. „Existuje hrozba, že skutečná ochrana zůstane jen na papíře,“ uvádějí Greenpeace.

Pomoci plnění montrealských cílů by v budoucnu mohl fond na ochranu biodiverzity, na němž se státy dohodly. Podobně jako v ochraně klimatu do něj mají přispívat vyspělé země (které ovšem své závazky ohledně peněz na klima zatím plně nedodržují). V roce 2030 by měl celkový příspěvek na ochranu biodiverzity dosáhnout 30 miliard dolarů ročně, zatímco na klima má od roku 2020 ročně proudit 100 miliard dolarů.

Nová dohoda nese název Globální rámec pro ochranu biodiverzity Kchun-ming – Montreal (podle čínského Kchun-mingu; Čína byla spolupořadatelem COP 15, summit se původně měl konat právě v Kchun-mingu, ale kvůli covidovým restrikcím z toho sešlo). Spojené státy ji nepodepsaly, účastní se jen jako pozorovatelé. Před téměř třiceti lety se totiž nepřipojily k Úmluvě OSN o biologické rozmanitosti, která současná jednání zastřešuje; v roce 1993 sice prezident Clinton úmluvu podepsal, Senát ji však tehdy odmítl ratifikovat. Změna amerického postoje je v dohledné době nepravděpodobná, protože Senát by mezinárodní smlouvu, jakou Úmluva představuje, musel schválit dvoutřetinovou většinou, což je kvůli odporu republikánů nereálné.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].