Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře, Politika

Radmila Kleslová je živoucím důkazem, že nechceme kontrolovat politiky

Politické trafiky nám vadí. Bylo by však hodně práce starat se o to, co poslanci slíbí, ale neudělají

Radmila Kleslová • Autor: Milan Jaroš
Radmila Kleslová • Autor: Milan Jaroš

Radmila Kleslová z ANO brala odměny – možná dokonce stotisícové - za členství v představenstvu a dozorčí radě pražských firem. Její kvalifikací ke jmenování do těch firem byla politická funkce, nikoli odbornost. Pirátská strana na magistrátu to objevila, kritizovala a Kleslová rezignovala.

Vypadá to jako happy end. Jenže k ničemu podobnému vůbec nemuselo dojít, kdyby občané chtěli po politicích, aby dodrželi, co slíbili. A oni – a nejvíc právě hnutí ANO Radmily Kleslové – slíbili při nástupu do vlády, že schválí zákon, který prudce omezí možnost uplácet politiky funkcemi ve státních firmách. Za téměř dva roky nepodala ovšem ani vláda, ani poslanci návrh, který by aspoň naznačil, že se slib chystají dodržet.

Je to jednoduché. Organizace Rekonstrukce státu navrhla už před dvěma lety elegantní řešení. Vznikne zákon, který vymezí způsob jmenování do dozorčích rad státních podniků. A hodně přivře cestu politikům. Navrhovatelé nemuseli ani moc přemýšlet, takové zákony fungují v Německu, Rakousku a řadě dalších zemí Unie. Nejčastější je zákon, který navrhuje následující klíč. Třetina členů dozorčích rad je jmenována z řad zaměstnanců, třetina z řad expertů a třetinu obsazují politici, bývá ovšem pravidlem, že nikoli přímo politiky. V Česku je to už léta tak – a nezměnila to po výměně v dozorčích radách ani současná vláda – že tři čtvrtiny dozorčích rad státních nebo komunálních podniků jsou naopak obsazovány politiky, případně jejich podřízenými státními úředníky či jejich známými.

Jen dodejme, že státními a komunálními podniky proteče ročně šest set miliard korun a dozorčí rady mají většinou velká práva na rozhodnutí, co s těmi penězi dělat. Radmila Kleslová se stala členkou statutárních orgánů dvou pražských podniků – Pražská teplárenská a Pražská energetika – loni.

Dlouho potom, co se ANO hodně hlasitě a hodně srdnatě zavázalo skončit s trafikami pro politiky a s praxí, kdy se zdá, že politici jsou v dozorčích radách jen proto, aby z toho měly finanční výhodu jejich vlastní strany. Tahle rizika jsou dost zmiňována i ve zprávách BIS. A dodejme, že jmenování Kleslové nevadilo loni nikomu, ani sociálním demokratům, ani dalším vládním či pražským koaličním stranám, protože i ony jmenovaly své lidi do dozorčích rad.

Strana Pirátů navrhuje pražským zastupitelům schválit omezení trafik v pražských podnicích. Jmenování do dozorčích rad by mělo mít pravidla: tím hlavním je omezení politických nominantů pod padesát procent. Není to nejpřísnější přístup, ale pokud to projde, buďme vděčni aspoň za pražská pravidla. K těm slíbeným celostátním se nikdo nehlásí.

Poučení, k němuž se naopak hlásí pan Patizon, je, že se umíme se pohoršit nad tím, že nějaká persona využila politickou funkci pro přístup k velkým penězům. Fakt, že se jí dal přístup docela jednoduše zamezit zákonem na Západ od nás běžným, nás ovšem zanechal vlažnými. Bylo by asi hodně práce starat se, co poslanci slíbí, ale neudělají.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].