Nemoc ministra obrany je záminkou, jak vyhovět komunistům

Ministr obrany Lubomír Metnar má covid. Nevíme, jak závažný je průběh jeho nemoci. Možná chraptí, jak oznámil premiér Babiš, selhává mu hlas, a nemohl se zúčastnit videokonferenčního jednání vlády. To nám může být líto. Ale nemůže to premiéru Andreji Babišovi sloužit jako výmluva, proč zase neproplatil ministerstvu obrany deset miliard korun a proč ztrapňuje Česko před jeho partnery z NATO i Evropské unie.

Stává se, že se ministři nemohou účastnit vládního jednání. Pak za sebe posílají pověřené náměstky. Stalo se to i tentokrát, na zasedání vlády byla připravena přijmout – výměnou za požadované armádní dokumenty – deset miliard korun Metnarova ekonomické náměstkyně Blanka Cupáková. Čekala marně, jednání o návratu deseti miliard nebylo vůbec na programu vlády. Premiér Babiš si evidentně dělá z ministerstva obrany a armády šoufky. Nebo ho drží komunisté tak pevně od krkem, že jsme svědky neuvěřitelně hloupých výmluv. Co to téhle zemi přináší?

Po jednání vlády, na němž se opět neschválil návrat deseti miliard korun do armádní pokladny, volal předseda Vojenského výboru NATO maršál Stuart Peach náčelníkovi generálního štábu české armády Aleši Opatovi. „Co se děje, dostanete ty peníze nebo ne?“ ptal se ho. „Já nevím, ministr ráno chraptěl a premiér se s naší náměstkyní nebaví,“ odpověděl mu Opata. „A co říkají vaše tajné služby o roli komunistů, ti jsou proti vrácení těch peněz?“ ptá se dál sir Stuart. „Nevíme, nesmíme se na to nikoho ptát,“ odpovídá český generál. Tenhle rozhovor je samozřejmě vymyšlený, ale situaci popisuje skoro přesně.

Ministr obrany, velení armády, český velvyslanec při NATO jsou vystaveni ponižující situaci. Nejsou schopni velení NATO vysvětlit, proč komunistická strana, která si přeje zničení NATO, rozhoduje o české bezpečnosti a  bojeschopnosti armády a premiér jí jde na ruku a nijak to nevysvětluje. Nejde totiž jen o nějakých deset miliard - ta částka je součástí komplikovaného a dlouhodobého kontextového nákupu moderních zbraní a kybernetických technologií, náboru vojáků, pokrytí zahraničních misí a nakonec i armádní pomoci při boji s covidem.

Těch deset miliard tu není a armáda nemůže slibovat zájemcům soutěže nebo podepisovat smlouvy s tím, že peníze asi někdy dostane. Nemůže najímat vojáky se slibem, že jim výplaty přijdou někdy v budoucnu, až se vláda rozhodne. Nemůže se plánovat výcvik, který umožňuje spojencům využívat pomoci našich vojáků na zahraničních misích. Nemůže se plánovat modernizace armádní IT, potažmo kybernetické obrany a s tím související plánování navazujících nákupů v dalších letech.

Komunistům se zásluhou neustále ustupujícího premiéra Babiše daří torpédovat to, co se podařilo zařídit v armádě za posledních osm let – rozjet konečně program nákupu vysoce sofistikovaných technologií a zbraní v kontextu platné strategie, dohody s NATO a zajištěným financováním. Cokoli z toho řetězce vypadne, poškodí celý program. Vypadly peníze. Ze  zlé vůle komunistů. Bylo by dobré to vnímat jako zásadní útok extrémní strany proti bezpečnosti země. Premiér se místo toho vymlouvá na ministrovu nemoc a vyměňuje své zájmy, pro které teď komunisty potřebuje, za zájmy téhle země. Jako ostatně velmi často.

Trapnosti, které se dějí kolem armádních deseti miliard korun, jsou skoro tak nebezpečné jako trapnosti kolem organizace očkování proti covidu. V tom druhém jde o tisíce životů, které mohou být prodlužováním vakcinace zmařeny. V tom prvním případě si následků všimneme později, až zjistíme, že se začínáme ocitat mimo prostor, který zajišťuje bezpečí – mimochodem dnes to bezpečí představuje vakcína, kterou získáváme hlavně zásluhou těch, na něž ukazujeme lavírováním kolem deseti miliard korun dlouhý nos.

Ministr Metnar sliboval, že nabídne svou rezignaci, pokud jeho rezort nedostane peníze do konce ledna - a to nedostane. Jeho nemoc prozatím situaci mění a ministrovo řešení odchodem odkládá. Nemá se doporučovat – ale přáním autora je, aby to nebylo na dlouho. Dlouho představuje týden a víc.