Opoziční bloky uspěly těsně. Není to vítězství, ale náhoda. Bude to slabá vláda. Řada podobných reakcí se ozývá po volbách stále silněji. Důvodem je mimo jiné fakt, že letos propadl milion hlasů občanů, kteří podpořili strany, jež se nedostaly do sněmovny. A ve sněmovně zasedlo hnutí ANO, které jen těsně zůstalo druhé. Mandát dnešních opozičních bloků tak prý bude slabý. Nebude, takhle totiž politika nefunguje.
Silný mandát
Volební soutěž umí být dost nekompromisní a v mnoha ohledech nespravedlivá. Vzpomeňme například na britské referendum o vystoupení z Evropské unie, ve kterém hlasovalo pro odchod 51, 9 procenta lidí. Tedy velmi těsná většina. Miloš Zeman byl v roce 2018 zvolen prezidentem ještě menší většinou 51, 36 procenta. A jestli má někdo pocit, že se choval jako politik se slabým mandátem, tak se zřejmě právě vrátil z nějaké vesmírné lodi. Stejně tak tomu je v Polsku po prezidentských volbách v roce 2020, kde konzervativní kandidát Andrzej Duda získal jen 51, 03 procenta hlasů.
Vláda Andreje Babiše byla menšinová a zastupovala přímo 1 868 460 občanů; když připočteme voliče komunistů, opírala se vláda o 2 261 560 Čechů. V roce 2013 vznikla vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL, která stála na 2 281 039 hlasech. Pokud vznikne vláda koalice SPOLU a PirStan, bude zastupovat 2 333 681 občanů, tedy více než obě poslední vlády. Ano, je pravda, že dnes nebude mít hodně voličů své zastoupení ve sněmovně či ve vládě, ale to je dané i větší volební účastí. Jinými slovy i v předchozích letech většina Čechů neměla svou vládu či prezidenta. Tak to prostě chodí.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Povolební desatero
Je zajímavé, že názor o slabém mandátu případné vlády zaznívá i od těch, kteří si před volbami úspěch přáli. Jako by se úplně zapomnělo, jak se při předvolebních modelech počítalo, jestli bude šance aspoň na demokratickou vládu s nejmenší možnou většinou. Strach evidentně opadl, a tak je prostor pro pochybnosti. Vítězství je ale v politice prostě vítězství. Žádné „ale“ tam není, jde jen o to, jak se s ním naloží.
Babišovo varování
Výše řečené však nemá znamenat, že by se případný kabinet Petra Fialy měl chovat triumfalisticky. Právě naopak. Obezřetnost a střídmost by byla namístě i v případě, kdy by měla vláda mandátů ještě více. Nejde totiž o počet hlasů, ale o celkovou situaci ve společnosti.
Chyby a dluhy vlády Andreje Babiše, energetická krize, inflace, problémy Škoda Auto, sílící pandemie… To jsou všechno miny, které čekají na příští vládu. Pokud se kabinetu nebude dařit, hrozí efekt dvojnásobné frustrace. Tedy zklamání, že po zbavení se Andreje Babiše nepřišla pozitivní změna, a strach z horší životní úrovně.
Po volbách jsme uvedli, že vláda nesmí zapomínat i na voliče, kteří ji nevolili. Na to se ozvaly reakce, že nikoli - že musí myslet hlavně na voliče, kteří ji volili. To ale není a nesmí být v rozporu. Vláda musí usilovat o dobrou životní úroveň celé společnosti. „Neúspěch“ Andreje Babiše mimo jiné spočíval v tom, že se stále víc soustředil jen na svou voličskou základnu a neřešil problémy ostatních. A také svou rétoriku stavěl na tom, že nikdo jiný ho nezajímá.
Tohle si příští vláda nemůže dovolit. Pokud bude šikovná, může svou pozici do budoucna posílit. Angela Merkel dokázala získat i velkou část voličů sociálních demokratů. Voliči Přísahy (bylo jich 251 562) dávali přednost Robertu Šlachtovi, protože si s ním coby bývalým policistou spojovali spravedlnost. Jasný úkol pro novou vládu. Voliči sociálních demokratů také nejsou totalitáři, byť asi budou pro pravicový kabinet těžko dosažitelní.
Vraťme se na začátek, vláda SPOLU a PirStan by vzniknout měla, protože disponuje silným mandátem. A jestli se tak stane, sama určí, jak se zapíše do historie.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
